English
Chinese
Spanish
Portuguese
Russian
Japanese
French
German
Italian
Hindi
Korean
Indonesian
Bengali
Albanian
Bosnian
Dutch
Malayalam
RomanianSetting
Surah The Prostration [As-Sajda] in Czech
الٓمٓ ﴿١﴾
Alif. Lám. Mím.
تَنزِيلُ ٱلْكِتَٰبِ لَا رَيْبَ فِيهِ مِن رَّبِّ ٱلْعَٰلَمِينَ ﴿٢﴾
Seslání této Knihy — o niž není pochybnosti přichází od Pána veškerenstva.
أَمْ يَقُولُونَ ٱفْتَرَىٰهُ ۚ بَلْ هُوَ ٱلْحَقُّ مِن رَّبِّكَ لِتُنذِرَ قَوْمًۭا مَّآ أَتَىٰهُم مِّن نَّذِيرٍۢ مِّن قَبْلِكَ لَعَلَّهُمْ يَهْتَدُونَ ﴿٣﴾
Či snad říkají: „Vymyslil si to?“ Naopak, jest to pravda přicházející od Pána tvého, abys varoval lid, jemuž nepřišel dosud varovatel před tebou, aby (správně) byli vedeni.
ٱللَّهُ ٱلَّذِى خَلَقَ ٱلسَّمَٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضَ وَمَا بَيْنَهُمَا فِى سِتَّةِ أَيَّامٍۢ ثُمَّ ٱسْتَوَىٰ عَلَى ٱلْعَرْشِ ۖ مَا لَكُم مِّن دُونِهِۦ مِن وَلِىٍّۢ وَلَا شَفِيعٍ ۚ أَفَلَا تَتَذَكَّرُونَ ﴿٤﴾
Bůh jest to, jenž stvořil nebe i zemi a cožkoliv mezi oběma jest v šesti dnech: poté vystoupil na trůn svůj. Není vám vedle něho ochránce ni přímluvce: což si toho nerozvážíte?
يُدَبِّرُ ٱلْأَمْرَ مِنَ ٱلسَّمَآءِ إِلَى ٱلْأَرْضِ ثُمَّ يَعْرُجُ إِلَيْهِ فِى يَوْمٍۢ كَانَ مِقْدَارُهُۥٓ أَلْفَ سَنَةٍۢ مِّمَّا تَعُدُّونَ ﴿٥﴾
On řídí všechny věci od nebe k zemi: poté pak všechny věci k němu navrátí se v den, jehož rozsah bude tisíc let, jak vy je počítáte.
ذَٰلِكَ عَٰلِمُ ٱلْغَيْبِ وَٱلشَّهَٰدَةِ ٱلْعَزِيزُ ٱلرَّحِيمُ ﴿٦﴾
On jest znatel věcí skrytých i viditelných, mocný, slitovný,
ٱلَّذِىٓ أَحْسَنَ كُلَّ شَىْءٍ خَلَقَهُۥ ۖ وَبَدَأَ خَلْقَ ٱلْإِنسَٰنِ مِن طِينٍۢ ﴿٧﴾
jenž co nejlepší dal každé věci tvar a zprvu utvořil člověka z hlíny:
ثُمَّ جَعَلَ نَسْلَهُۥ مِن سُلَٰلَةٍۢ مِّن مَّآءٍۢ مَّهِينٍۢ ﴿٨﴾
pak ustanovil původ jeho z kapky vody odporné:
ثُمَّ سَوَّىٰهُ وَنَفَخَ فِيهِ مِن رُّوحِهِۦ ۖ وَجَعَلَ لَكُمُ ٱلسَّمْعَ وَٱلْأَبْصَٰرَ وَٱلْأَفْـِٔدَةَ ۚ قَلِيلًۭا مَّا تَشْكُرُونَ ﴿٩﴾
pak dal mu tvar a vdechl do něho část ducha svého: a dal vám sluch a zrak a srdce. Jak málo jste za to vděčni.
وَقَالُوٓا۟ أَءِذَا ضَلَلْنَا فِى ٱلْأَرْضِ أَءِنَّا لَفِى خَلْقٍۢ جَدِيدٍۭ ۚ بَلْ هُم بِلِقَآءِ رَبِّهِمْ كَٰفِرُونَ ﴿١٠﴾
A říkají: „Když ztratíme se kdesi v zemi, zdaž v novém zjevíme se stvoření!“ A tak v setkání se s Pánem svým oni nevěří.
۞ قُلْ يَتَوَفَّىٰكُم مَّلَكُ ٱلْمَوْتِ ٱلَّذِى وُكِّلَ بِكُمْ ثُمَّ إِلَىٰ رَبِّكُمْ تُرْجَعُونَ ﴿١١﴾
Rci: „Dá zemříti vám anděl smrti, jemuž jste poručeni, a pak k Pánu svému budete navráceni.“
وَلَوْ تَرَىٰٓ إِذِ ٱلْمُجْرِمُونَ نَاكِسُوا۟ رُءُوسِهِمْ عِندَ رَبِّهِمْ رَبَّنَآ أَبْصَرْنَا وَسَمِعْنَا فَٱرْجِعْنَا نَعْمَلْ صَٰلِحًا إِنَّا مُوقِنُونَ ﴿١٢﴾
Kdybys jen mohl viděti, jak provinilci klopiti budou hlavy své před Pánem svým (řkouce): „Pane náš, viděli jsme a slyšeli jsme: vrať nás na zemi a budeme konati dobro: nyní pevně věříme.“
وَلَوْ شِئْنَا لَءَاتَيْنَا كُلَّ نَفْسٍ هُدَىٰهَا وَلَٰكِنْ حَقَّ ٱلْقَوْلُ مِنِّى لَأَمْلَأَنَّ جَهَنَّمَ مِنَ ٱلْجِنَّةِ وَٱلنَّاسِ أَجْمَعِينَ ﴿١٣﴾
Kdybychom byli chtěli, byli bychom dali každé duši (pravé) vedení: však vysloven byl mnou již rozsudek: „Dojista naplním peklo Džinny a lidmi pospolu.
فَذُوقُوا۟ بِمَا نَسِيتُمْ لِقَآءَ يَوْمِكُمْ هَٰذَآ إِنَّا نَسِينَٰكُمْ ۖ وَذُوقُوا۟ عَذَابَ ٱلْخُلْدِ بِمَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ ﴿١٤﴾
Pročež okuste trestu za to, že zapomněli jste na setkání s námi v tento den váš: my též zapomněli jsme na vás i okuste trestu věčného za to, co činili jste.“
إِنَّمَا يُؤْمِنُ بِـَٔايَٰتِنَا ٱلَّذِينَ إِذَا ذُكِّرُوا۟ بِهَا خَرُّوا۟ سُجَّدًۭا وَسَبَّحُوا۟ بِحَمْدِ رَبِّهِمْ وَهُمْ لَا يَسْتَكْبِرُونَ ۩ ﴿١٥﴾
Jen ti věří ve znamení naše, kteří, když zmínku o nich obdrží, padají na tvář svou v UCTÍVÁNÍ a pějí chválu Pána svého, a nejsou naduti pýchou:
تَتَجَافَىٰ جُنُوبُهُمْ عَنِ ٱلْمَضَاجِعِ يَدْعُونَ رَبَّهُمْ خَوْفًۭا وَطَمَعًۭا وَمِمَّا رَزَقْنَٰهُمْ يُنفِقُونَ ﴿١٦﴾
již boky své zvedajíc s lůžek svých, aby volali k Pánu svému s bázní a touhou, a z toho, čímž obdařili jsme je, štědře rozdávají.
فَلَا تَعْلَمُ نَفْسٌۭ مَّآ أُخْفِىَ لَهُم مِّن قُرَّةِ أَعْيُنٍۢ جَزَآءًۢ بِمَا كَانُوا۟ يَعْمَلُونَ ﴿١٧﴾
A žádná duše neví, co skryto jest pro ně radostí odměnou za to, co byli činili.
أَفَمَن كَانَ مُؤْمِنًۭا كَمَن كَانَ فَاسِقًۭا ۚ لَّا يَسْتَوُۥنَ ﴿١٨﴾
Zdaž ten, kdo uvěřil, měl by býti roveň pohoršlivci? Nebudou si rovni.
أَمَّا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَعَمِلُوا۟ ٱلصَّٰلِحَٰتِ فَلَهُمْ جَنَّٰتُ ٱلْمَأْوَىٰ نُزُلًۢا بِمَا كَانُوا۟ يَعْمَلُونَ ﴿١٩﴾
Pokud se týče těch, kdož uvěřili a konali dobré skutky, těm dány budou zahrady příbytkem a obýváním v odměnu za skutky jejich.
وَأَمَّا ٱلَّذِينَ فَسَقُوا۟ فَمَأْوَىٰهُمُ ٱلنَّارُ ۖ كُلَّمَآ أَرَادُوٓا۟ أَن يَخْرُجُوا۟ مِنْهَآ أُعِيدُوا۟ فِيهَا وَقِيلَ لَهُمْ ذُوقُوا۟ عَذَابَ ٱلنَّارِ ٱلَّذِى كُنتُم بِهِۦ تُكَذِّبُونَ ﴿٢٠﴾
A pokud se týče těch, kdož pohoršení páchali, těm příbytkem bude oheň (pekelný): pokaždé, když chtíti budou vylézti z něho, navráceni do něho budou a bude řečeno jim: „Okuste trestu ohně, jejž vylhaným jste nazývali.“
وَلَنُذِيقَنَّهُم مِّنَ ٱلْعَذَابِ ٱلْأَدْنَىٰ دُونَ ٱلْعَذَابِ ٱلْأَكْبَرِ لَعَلَّهُمْ يَرْجِعُونَ ﴿٢١﴾
A dojista dáme jim okusiti trestu menšího vedle trestu většího, aby snad vrátili se k nám.
وَمَنْ أَظْلَمُ مِمَّن ذُكِّرَ بِـَٔايَٰتِ رَبِّهِۦ ثُمَّ أَعْرَضَ عَنْهَآ ۚ إِنَّا مِنَ ٱلْمُجْرِمِينَ مُنتَقِمُونَ ﴿٢٢﴾
Kdo nepravostnějším jest toho, jenž když připomenuta jsou mu znamení naše, odvrátí se od nich? Myť zajisté pomstíme se na provinilých!
وَلَقَدْ ءَاتَيْنَا مُوسَى ٱلْكِتَٰبَ فَلَا تَكُن فِى مِرْيَةٍۢ مِّن لِّقَآئِهِۦ ۖ وَجَعَلْنَٰهُ هُدًۭى لِّبَنِىٓ إِسْرَٰٓءِيلَ ﴿٢٣﴾
A kdysi dali jsme Mojžíšovi Knihu: i nebuď v pochybnostech o jeho setkání (s námi). A učinili jsme ji vedením synům Israele.
وَجَعَلْنَا مِنْهُمْ أَئِمَّةًۭ يَهْدُونَ بِأَمْرِنَا لَمَّا صَبَرُوا۟ ۖ وَكَانُوا۟ بِـَٔايَٰتِنَا يُوقِنُونَ ﴿٢٤﴾
A z nich ustanovili jsme vůdce, aby vedli lid dle rozkazu našeho poté, když byli trpělivě vytrvávali a pevně uvěřili ve znamení naše.
إِنَّ رَبَّكَ هُوَ يَفْصِلُ بَيْنَهُمْ يَوْمَ ٱلْقِيَٰمَةِ فِيمَا كَانُوا۟ فِيهِ يَخْتَلِفُونَ ﴿٢٥﴾
Zajisté pak Pán tvůj rozhodne mezi nimi v den zmrtvýchvstání ohledně toho, v čem rozcházeli se.
أَوَلَمْ يَهْدِ لَهُمْ كَمْ أَهْلَكْنَا مِن قَبْلِهِم مِّنَ ٱلْقُرُونِ يَمْشُونَ فِى مَسَٰكِنِهِمْ ۚ إِنَّ فِى ذَٰلِكَ لَءَايَٰتٍ ۖ أَفَلَا يَسْمَعُونَ ﴿٢٦﴾
Což není jim patrno kolik zahladili jsme před nimi pokolení, v jichž obydlích oni teď procházejí se? V tom zajisté znamení jsou: což nepopřejí (jim) sluchu?
أَوَلَمْ يَرَوْا۟ أَنَّا نَسُوقُ ٱلْمَآءَ إِلَى ٱلْأَرْضِ ٱلْجُرُزِ فَنُخْرِجُ بِهِۦ زَرْعًۭا تَأْكُلُ مِنْهُ أَنْعَٰمُهُمْ وَأَنفُسُهُمْ ۖ أَفَلَا يُبْصِرُونَ ﴿٢٧﴾
Což nevidí, jak ženeme v mračnech vodu k zemi vyprahlé a jí vzcházeti dáváme obilí, z něhož požívají dobytčata jejich i oni sami? Což (toho) nevidí?
وَيَقُولُونَ مَتَىٰ هَٰذَا ٱلْفَتْحُ إِن كُنتُمْ صَٰدِقِينَ ﴿٢٨﴾
A říkají: „Kdy tedy přijde, ono skoncováním jste-li pravdomluvnými?“
قُلْ يَوْمَ ٱلْفَتْحِ لَا يَنفَعُ ٱلَّذِينَ كَفَرُوٓا۟ إِيمَٰنُهُمْ وَلَا هُمْ يُنظَرُونَ ﴿٢٩﴾
Rci: „V den skoncování neprospěje těm, kdož nevěřili, víra jejich, aniž bude jim poshověno.“
فَأَعْرِضْ عَنْهُمْ وَٱنتَظِرْ إِنَّهُم مُّنتَظِرُونَ ﴿٣٠﴾
I straň se jich a vyčkávej: oni též vyčkávají.