Surah The moon [Al-Qamar] in Czech

Přiblížila se hodina a MĚSÍC rozpoltil se:

však kdykoli vidí znamení, odvrátí se a řeknou, „Totoť jest kouzelnictví ustavičné!“

A vylhanými nazvali (znamení toto) a následují vlastní choutky své: však všechno pevně předurčeno jest.

Však již přišly jim zprávy o dějích, z nichž možno míti výstrahu;

moudrost to dokonalá: však nic platno jim není varování.

Odvrať se tedy od nich! V den, kdy zváti bude Zvoucí k věci příšerné,

se sklopenými zraky vyjdou z hrobů svých jak kobylky rozptýlené,

spějíce ke Zvoucímu! I řeknou nevěřící: „Totoť den jest přetěžký.“

Před nimi již lid Noemův vylhanou nazval (pravdu) a lhárem nazval služebníka našeho; řekli: „Blázen!“ a byl zastrašen.

I volal k Pánu svému: „Přemožen jsem; ó pomoz (mi)!“

Tu otevřeli jsme brány nebes vodě proudící:

a dali vyvřít ze země (přehojným) pramenům; i setkaly se (tyto) vody dle rozkazu předurčeného.

Jej pak nesli jsme na (arše) z prken a hřebíků.

Před naším zrakem plula, odměnou, tomu, jenž s nevírou přijat byl.

A jako znamení jsme ji ponechali: což není, kdo pamětliv by toho byl?

A jaký byl trest můj a varování mé!

Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl?

Lhářem nazval (kmen) 'Ád (proroka svého): a jaký byl trest můj a varování mé!

Poslali jsme na ně vichr bouřný v den strasti ustavičné.

Odnášel lidi jako pařezy datlovníků vyvrácené:

a jaký byl trest můj a varování mé!

Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není kdo pamětliv by toho byl?

Lhářem nazval též (kmen) Tsemúd varovatele,

řkouce: „Zdaž následovati budeme jednoho muže z nás? Tehdy jistě byli bychom v bludu a třeštění!

Jemu že výhradně dáno bylo napomenutí mezi námi? Kde pak! Toť lhář jest drzounský!“

„Z jitra však zvědí, kdo lhář a drzoun byl.

Neb pošleme jim velbloudici na vyzkoušení jich: dobře je pozopruj a měj strpení;

a oznam jim, že voda rozdělena bude. mezi nimi a jí; každé napití budiž střídavé.“

Však zavolali na druha svého: (nůž) vytasil, žíly přeřízl jí.

A jaký byl trest můj a varování mé!

Poslali jsme na ně jen jedno vzkřiknutí a byla z nich suchá stébla s hlínou smísená.

Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl?

Lhářem též nazval lid Lotův varovatele.

I poslali jsme na ně vichr bouřlivý, vyjma rodiny Lotovy: je zachránili jsme za zory,

z milosti své: takto odměňujeme ty, kdož vděčni jsou.

On pak varoval je před urputností naší; však pochybovali o varování (tom).

Z vášně své Pak žádali na něm hosty jeho, i vytloukli jsme jim oči: „Okuste trestu mého a varování!“

Z jitra pak časně stihl je trest můj stanovený:

„Okuste trestu mého a varování!“

Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl?

Přišli kdys k rodu Faraonovu varovatelé.

Vylhanými pak nazývali znamení naše veškerá a zachvátili jsme je, jakž zachvacuje Mocný, Všemocný.

Zdaž nevěrci vaši lepsími jsou těchto, či zproštění jest pro vás v Písmech snad?

Či řeknou snad: „My (velké) spolčení jsme, (navzájem) si pomáhající?

Poražen bude spolek jich a na útěk se obrátí.

Vskutku: hodina (soudu) bude časem schůzky jejich; hodina trapná, přetrpká.

Provinilci pak v bludu jsou a třeštění.

V den, kdy vláčeni budou do ohně na tvářích svých, řečeno bude jim: „Okuste pekla doteku!“

Zajisté pak vše stvořili jsme dle určení.

A rozkaz náš jest pouze slovo jediné, jak oka mžiknutí!

Kdys zahladili jsme vám podobné: což není, kdo pamětliv by toho byl?

A vše, co oni činí, zapsáno v knihách jest:

(čin) malý ať či velký, dobře jest zanesen.

Zajisté pak bohabojní budou v zahradách a poblíž řek: