English
Chinese
Spanish
Portuguese
Russian
Japanese
French
German
Italian
Hindi
Korean
Indonesian
Bengali
Albanian
Bosnian
Dutch
Malayalam
RomanianSetting
Surah The Ascending stairways [Al-Maarij] in Czech
سَأَلَ سَآئِلٌۢ بِعَذَابٍۢ وَاقِعٍۢ ﴿١﴾
Žádal žadatel, by náhlý trest
لِّلْكَٰفِرِينَ لَيْسَ لَهُۥ دَافِعٌۭ ﴿٢﴾
na nevěřící paď: nikdo (pak) nezbrání
مِّنَ ٱللَّهِ ذِى ٱلْمَعَارِجِ ﴿٣﴾
(seslání) jeho Bohem, Pánem STUPÁTEK:
تَعْرُجُ ٱلْمَلَٰٓئِكَةُ وَٱلرُّوحُ إِلَيْهِ فِى يَوْمٍۢ كَانَ مِقْدَارُهُۥ خَمْسِينَ أَلْفَ سَنَةٍۢ ﴿٤﴾
(po nichž) stoupají andělé a duch vzhůru k němu v průběhu dne, jehož délka jest padesát tisíc let.
فَٱصْبِرْ صَبْرًۭا جَمِيلًا ﴿٥﴾
Pročež vyčkej s trpělivostí krásnou;
إِنَّهُمْ يَرَوْنَهُۥ بَعِيدًۭا ﴿٦﴾
oni vidí den onen daleký,
وَنَرَىٰهُ قَرِيبًۭا ﴿٧﴾
však my vidíme jej blízkým:
يَوْمَ تَكُونُ ٱلسَّمَآءُ كَٱلْمُهْلِ ﴿٨﴾
v den, kdy nebe bude jak mosaz roztavená,
وَتَكُونُ ٱلْجِبَالُ كَٱلْعِهْنِ ﴿٩﴾
a hory budou jak vločky vlny (rudé):
وَلَا يَسْـَٔلُ حَمِيمٌ حَمِيمًۭا ﴿١٠﴾
kdy nebude dotazovati se přítel vřelý přítele,
يُبَصَّرُونَهُمْ ۚ يَوَدُّ ٱلْمُجْرِمُ لَوْ يَفْتَدِى مِنْ عَذَابِ يَوْمِئِذٍۭ بِبَنِيهِ ﴿١١﴾
ač hledět budou jeden na druhého. Rád by provinilec v den onen vykoupil se z trestu dětmi svými,
وَصَٰحِبَتِهِۦ وَأَخِيهِ ﴿١٢﴾
a družkou svou, a bratrem svým,
وَفَصِيلَتِهِ ٱلَّتِى تُـْٔوِيهِ ﴿١٣﴾
a příbuznými, již chrání ho,
وَمَن فِى ٱلْأَرْضِ جَمِيعًۭا ثُمَّ يُنجِيهِ ﴿١٤﴾
a obyvateli země všechněmi, kdyby pak spasilo jej to.
كَلَّآ ۖ إِنَّهَا لَظَىٰ ﴿١٥﴾
Však nikoliv! Neb výheň,
نَزَّاعَةًۭ لِّلشَّوَىٰ ﴿١٦﴾
chopivši (je) za lebku,
تَدْعُوا۟ مَنْ أَدْبَرَ وَتَوَلَّىٰ ﴿١٧﴾
zvát bude ty, kdož zády obrátili se a odcházeli,
وَجَمَعَ فَأَوْعَىٰٓ ﴿١٨﴾
a (statky) hromadili a schraňovali.
۞ إِنَّ ٱلْإِنسَٰنَ خُلِقَ هَلُوعًا ﴿١٩﴾
Zajisť člověk stvořen byl prchlým:
إِذَا مَسَّهُ ٱلشَّرُّ جَزُوعًۭا ﴿٢٠﴾
když zlo dotkne se jej, jest rozčilen;
وَإِذَا مَسَّهُ ٱلْخَيْرُ مَنُوعًا ﴿٢١﴾
a když dobro se jej dotkne, zpupným jest:
إِلَّا ٱلْمُصَلِّينَ ﴿٢٢﴾
vyjma těch, kdož modlí se;
ٱلَّذِينَ هُمْ عَلَىٰ صَلَاتِهِمْ دَآئِمُونَ ﴿٢٣﴾
kdož v modlitbě své stálí jsou;
وَٱلَّذِينَ فِىٓ أَمْوَٰلِهِمْ حَقٌّۭ مَّعْلُومٌۭ ﴿٢٤﴾
a v nichž jmění vždy jest podíl určený
لِّلسَّآئِلِ وَٱلْمَحْرُومِ ﴿٢٥﴾
pro prosícího a pro odvrženého;
وَٱلَّذِينَ يُصَدِّقُونَ بِيَوْمِ ٱلدِّينِ ﴿٢٦﴾
a kdož věří v den poslední;
وَٱلَّذِينَ هُم مِّنْ عَذَابِ رَبِّهِم مُّشْفِقُونَ ﴿٢٧﴾
a kdož před trestem Pána svého bázní chvějí se;
إِنَّ عَذَابَ رَبِّهِمْ غَيْرُ مَأْمُونٍۢ ﴿٢٨﴾
-neb není, kdo před trestem Pána jejich byl by bezpečen —
وَٱلَّذِينَ هُمْ لِفُرُوجِهِمْ حَٰفِظُونَ ﴿٢٩﴾
a kdož pohlavní údy své ostříhají,
إِلَّا عَلَىٰٓ أَزْوَٰجِهِمْ أَوْ مَا مَلَكَتْ أَيْمَٰنُهُمْ فَإِنَّهُمْ غَيْرُ مَلُومِينَ ﴿٣٠﴾
vyjma s manželkami svými a otrokyněmi: (pak) zajisté viny nemají:
فَمَنِ ٱبْتَغَىٰ وَرَآءَ ذَٰلِكَ فَأُو۟لَٰٓئِكَ هُمُ ٱلْعَادُونَ ﴿٣١﴾
a kdo žádost svou nese dále toho, ti přestupníky jsou; —
وَٱلَّذِينَ هُمْ لِأَمَٰنَٰتِهِمْ وَعَهْدِهِمْ رَٰعُونَ ﴿٣٢﴾
a kdož věci svěřené jim, jakož i závazky své věrně zachovávají;
وَٱلَّذِينَ هُم بِشَهَٰدَٰتِهِمْ قَآئِمُونَ ﴿٣٣﴾
a kdož při svědectví svém pevně stojí;
وَٱلَّذِينَ هُمْ عَلَىٰ صَلَاتِهِمْ يُحَافِظُونَ ﴿٣٤﴾
a kdož (dobu) modliteb svých pevně ostříhají:
أُو۟لَٰٓئِكَ فِى جَنَّٰتٍۢ مُّكْرَمُونَ ﴿٣٥﴾
tito v zahradách (ráje) budou poctěni.
فَمَالِ ٱلَّذِينَ كَفَرُوا۟ قِبَلَكَ مُهْطِعِينَ ﴿٣٦﴾
Co stalo se tedy oněm, kdož neuvěřili, že horempádem běží před tebou,
عَنِ ٱلْيَمِينِ وَعَنِ ٱلشِّمَالِ عِزِينَ ﴿٣٧﴾
z prava i z leva shluknuti?
أَيَطْمَعُ كُلُّ ٱمْرِئٍۢ مِّنْهُمْ أَن يُدْخَلَ جَنَّةَ نَعِيمٍۢ ﴿٣٨﴾
Snad přeje si jedenkaždý z nich, aby uveden byl do zahrad rozkoše?
كَلَّآ ۖ إِنَّا خَلَقْنَٰهُم مِّمَّا يَعْلَمُونَ ﴿٣٩﴾
Nikoliv. My stvořili jsme je, z čeho dobře vědí.
فَلَآ أُقْسِمُ بِرَبِّ ٱلْمَشَٰرِقِ وَٱلْمَغَٰرِبِ إِنَّا لَقَٰدِرُونَ ﴿٤٠﴾
Není třeba mi přisáhnout při Pánu východů a západů, že máme moc,
عَلَىٰٓ أَن نُّبَدِّلَ خَيْرًۭا مِّنْهُمْ وَمَا نَحْنُ بِمَسْبُوقِينَ ﴿٤١﴾
abychom zaměnili je lepšími jich: v tom předejíti se nedáme.
فَذَرْهُمْ يَخُوضُوا۟ وَيَلْعَبُوا۟ حَتَّىٰ يُلَٰقُوا۟ يَوْمَهُمُ ٱلَّذِى يُوعَدُونَ ﴿٤٢﴾
Pročež nech je, ať baví se, a hrají si, až potkají den svůj, jenž jest jim slibován:
يَوْمَ يَخْرُجُونَ مِنَ ٱلْأَجْدَاثِ سِرَاعًۭا كَأَنَّهُمْ إِلَىٰ نُصُبٍۢ يُوفِضُونَ ﴿٤٣﴾
den, kdy vyběhnou z hrobů svých ve spěchu, jako by pod prapory se hrnuli;
خَٰشِعَةً أَبْصَٰرُهُمْ تَرْهَقُهُمْ ذِلَّةٌۭ ۚ ذَٰلِكَ ٱلْيَوْمُ ٱلَّذِى كَانُوا۟ يُوعَدُونَ ﴿٤٤﴾
se zrakem sklopeným, hanou pokryti. Toto jest den, jenž byl jim slibován!