Setting
Surah The cloaked one [Al-Muddathir] in Czech
يَٰٓأَيُّهَا ٱلْمُدَّثِّرُ ﴿١﴾
Ó (PLÁŠTĚM) POKRYTÝ!
قُمْ فَأَنذِرْ ﴿٢﴾
Vstaň a varuj!
وَرَبَّكَ فَكَبِّرْ ﴿٣﴾
A Pána svého vyvyšuj!
وَثِيَابَكَ فَطَهِّرْ ﴿٤﴾
A oděv svůj očišťuj!
وَٱلرُّجْزَ فَٱهْجُرْ ﴿٥﴾
A pohoršení se vzdaluj!
وَلَا تَمْنُن تَسْتَكْثِرُ ﴿٦﴾
A nebuď štědrým (proto), abys (jmění své) rozmnožil.
وَلِرَبِّكَ فَٱصْبِرْ ﴿٧﴾
A na Pána svého trpělivě čekej!
فَإِذَا نُقِرَ فِى ٱلنَّاقُورِ ﴿٨﴾
A když zatroubeno bude v troubu,
فَذَٰلِكَ يَوْمَئِذٍۢ يَوْمٌ عَسِيرٌ ﴿٩﴾
ten den pak bude den přetěžký,
عَلَى ٱلْكَٰفِرِينَ غَيْرُ يَسِيرٍۢ ﴿١٠﴾
pro nevěřící (jistě) ne lehký.
ذَرْنِى وَمَنْ خَلَقْتُ وَحِيدًۭا ﴿١١﴾
Nech mne s tím, jejž stvořil jsem, samotna:
وَجَعَلْتُ لَهُۥ مَالًۭا مَّمْدُودًۭا ﴿١٢﴾
jemuž byl dal jsem statky rozsáhlé
وَبَنِينَ شُهُودًۭا ﴿١٣﴾
a děti, jako svědky (mu):
وَمَهَّدتُّ لَهُۥ تَمْهِيدًۭا ﴿١٤﴾
vše na hladko mu uhladil.
ثُمَّ يَطْمَعُ أَنْ أَزِيدَ ﴿١٥﴾
Pak ještě víc si žádá ode mne!
كَلَّآ ۖ إِنَّهُۥ كَانَ لِءَايَٰتِنَا عَنِيدًۭا ﴿١٦﴾
Nikoliv! Zajisté vůči znamením našim byl odbojným:
سَأُرْهِقُهُۥ صَعُودًا ﴿١٧﴾
i uvalím naň vzestup přetěžký.
إِنَّهُۥ فَكَّرَ وَقَدَّرَ ﴿١٨﴾
Zajistéť vymýšlel a pořádal —
فَقُتِلَ كَيْفَ قَدَّرَ ﴿١٩﴾
nechť zabit jest - jak pořádal!
ثُمَّ قُتِلَ كَيْفَ قَدَّرَ ﴿٢٠﴾
Znovu, nechť zabit jest - jak pořádal!
ثُمَّ نَظَرَ ﴿٢١﴾
Pak (kolem sebe) pohlížel,
ثُمَّ عَبَسَ وَبَسَرَ ﴿٢٢﴾
obočí vraštil, mračil se,
ثُمَّ أَدْبَرَ وَٱسْتَكْبَرَ ﴿٢٣﴾
zády se obrátil, s pýchou vzdmul,
فَقَالَ إِنْ هَٰذَآ إِلَّا سِحْرٌۭ يُؤْثَرُ ﴿٢٤﴾
a řekl: „Toť kouzelnictví jest jen strojené:
إِنْ هَٰذَآ إِلَّا قَوْلُ ٱلْبَشَرِ ﴿٢٥﴾
řeč jest to pouze člověka.“
سَأُصْلِيهِ سَقَرَ ﴿٢٦﴾
Připékat v žáru pekla budu ho!
وَمَآ أَدْرَىٰكَ مَا سَقَرُ ﴿٢٧﴾
Kdo poví ti, co žár pekla jest?
لَا تُبْقِى وَلَا تَذَرُ ﴿٢٨﴾
Neponechává ničeho, aniž ušetří;
لَوَّاحَةٌۭ لِّلْبَشَرِ ﴿٢٩﴾
pokožku lidem spaluje;
عَلَيْهَا تِسْعَةَ عَشَرَ ﴿٣٠﴾
nad ním devatenácte (strážců) jest:
وَمَا جَعَلْنَآ أَصْحَٰبَ ٱلنَّارِ إِلَّا مَلَٰٓئِكَةًۭ ۙ وَمَا جَعَلْنَا عِدَّتَهُمْ إِلَّا فِتْنَةًۭ لِّلَّذِينَ كَفَرُوا۟ لِيَسْتَيْقِنَ ٱلَّذِينَ أُوتُوا۟ ٱلْكِتَٰبَ وَيَزْدَادَ ٱلَّذِينَ ءَامَنُوٓا۟ إِيمَٰنًۭا ۙ وَلَا يَرْتَابَ ٱلَّذِينَ أُوتُوا۟ ٱلْكِتَٰبَ وَٱلْمُؤْمِنُونَ ۙ وَلِيَقُولَ ٱلَّذِينَ فِى قُلُوبِهِم مَّرَضٌۭ وَٱلْكَٰفِرُونَ مَاذَآ أَرَادَ ٱللَّهُ بِهَٰذَا مَثَلًۭا ۚ كَذَٰلِكَ يُضِلُّ ٱللَّهُ مَن يَشَآءُ وَيَهْدِى مَن يَشَآءُ ۚ وَمَا يَعْلَمُ جُنُودَ رَبِّكَ إِلَّا هُوَ ۚ وَمَا هِىَ إِلَّا ذِكْرَىٰ لِلْبَشَرِ ﴿٣١﴾
jedině anděly učinili jsme strážci ohně: a počet jich učinili jsme jen pokušením pro ty, kdož neuvěřili, aby ujištěni byli ti, jimž dána byla Kniha, a aby rozmnoženi byli ti, kteří uvěřili, a ve víře své; a aby nebyli v pochybnostech ti, jimž dána byla Kniha, jakož i ti, kteří uvěřili; a aby říkali ti, v jichž srdcích jest choroba a nevěřící: „Co chce Bůh říci tímto podobenstvím?“ Takovýmto způsobem zavádí Bůh v blud, koho chce, a vede (správně) koho chce; nikdo neví (počet) vojsk Pána tvého, mimo něho: totoť pak jest pouze napomenutí lidstvu!
كَلَّا وَٱلْقَمَرِ ﴿٣٢﴾
Nikoliv! při měsíci,
وَٱلَّيْلِ إِذْ أَدْبَرَ ﴿٣٣﴾
a noci, když odchází,
وَٱلصُّبْحِ إِذَآ أَسْفَرَ ﴿٣٤﴾
a jitru. když jasní se:
إِنَّهَا لَإِحْدَى ٱلْكُبَرِ ﴿٣٥﴾
(přisám, že peklo) zajisté jest jednou z (věcí) nejvážnějších,
نَذِيرًۭا لِّلْبَشَرِ ﴿٣٦﴾
varováním lidstvu,
لِمَن شَآءَ مِنكُمْ أَن يَتَقَدَّمَ أَوْ يَتَأَخَّرَ ﴿٣٧﴾
pro každého z vás, jenž chce vpřed jít, neb opozditi se.
كُلُّ نَفْسٍۭ بِمَا كَسَبَتْ رَهِينَةٌ ﴿٣٨﴾
Každá duše svých vlastních činů jest zárukou;
إِلَّآ أَصْحَٰبَ ٱلْيَمِينِ ﴿٣٩﴾
jenže ti, kdož na pravici budou,
فِى جَنَّٰتٍۢ يَتَسَآءَلُونَ ﴿٤٠﴾
v zahradách (ráje) navzájem budou se dotazovati
عَنِ ٱلْمُجْرِمِينَ ﴿٤١﴾
ohledně provinilců,
مَا سَلَكَكُمْ فِى سَقَرَ ﴿٤٢﴾
(řkouce jim:) „Co dovedlo vás z pekla žár?“
قَالُوا۟ لَمْ نَكُ مِنَ ٱلْمُصَلِّينَ ﴿٤٣﴾
Řeknou: „Nebyli jsme z těch, kdož se modlili;
وَلَمْ نَكُ نُطْعِمُ ٱلْمِسْكِينَ ﴿٤٤﴾
aniž jíst jsme nuzným dávali;
وَكُنَّا نَخُوضُ مَعَ ٱلْخَآئِضِينَ ﴿٤٥﴾
hádky jsme vedli s těmi, kdož se hádali:
وَكُنَّا نُكَذِّبُ بِيَوْمِ ٱلدِّينِ ﴿٤٦﴾
vylhaným den poslední jsme nazývali,
حَتَّىٰٓ أَتَىٰنَا ٱلْيَقِينُ ﴿٤٧﴾
až když přišla nám (nyní) jistota.“
فَمَا تَنفَعُهُمْ شَفَٰعَةُ ٱلشَّٰفِعِينَ ﴿٤٨﴾
Neprospěje jim pak přímluvčích přímluva —
فَمَا لَهُمْ عَنِ ٱلتَّذْكِرَةِ مُعْرِضِينَ ﴿٤٩﴾
proč od připomínky vzdalovali se,
كَأَنَّهُمْ حُمُرٌۭ مُّسْتَنفِرَةٌۭ ﴿٥٠﴾
jak by byli osli splašení,
فَرَّتْ مِن قَسْوَرَةٍۭ ﴿٥١﴾
přede lvem (tryskem) pádící?
بَلْ يُرِيدُ كُلُّ ٱمْرِئٍۢ مِّنْهُمْ أَن يُؤْتَىٰ صُحُفًۭا مُّنَشَّرَةًۭ ﴿٥٢﴾
Naopak, jedenkaždý z nich chce, aby mu dány byly listy (knih) zvlášť určené!
كَلَّا ۖ بَل لَّا يَخَافُونَ ٱلْءَاخِرَةَ ﴿٥٣﴾
Nikoliv, ale oni nebojí se života budoucího.
كَلَّآ إِنَّهُۥ تَذْكِرَةٌۭ ﴿٥٤﴾
Nikoliv! Korán zajisté jest připomínkou
فَمَن شَآءَ ذَكَرَهُۥ ﴿٥٥﴾
a kdožkoli chce, nechť si ho připomíná.
وَمَا يَذْكُرُونَ إِلَّآ أَن يَشَآءَ ٱللَّهُ ۚ هُوَ أَهْلُ ٱلتَّقْوَىٰ وَأَهْلُ ٱلْمَغْفِرَةِ ﴿٥٦﴾
Však nebudou připomínati si (ho) leda ti, jež Bůh bude chtíti: jemu přístojí, by báli se jej; jemu přístojí odpouštění.