Setting
Surah The rising of the dead [Al-Qiyama] in Czech
لَآ أُقْسِمُ بِيَوْمِ ٱلْقِيَٰمَةِ ﴿١﴾
Netřeba přisahati mi při ZMRTVÝCHVSTÁNÍ,
وَلَآ أُقْسِمُ بِٱلنَّفْسِ ٱللَّوَّامَةِ ﴿٢﴾
aniž přisahati při duši výčitky si činící:
أَيَحْسَبُ ٱلْإِنسَٰنُ أَلَّن نَّجْمَعَ عِظَامَهُۥ ﴿٣﴾
zdaž domnívá se člověk, že neshromáždíme kosti jeho?
بَلَىٰ قَٰدِرِينَ عَلَىٰٓ أَن نُّسَوِّىَ بَنَانَهُۥ ﴿٤﴾
Ano; my s to jsme přesně sestaviti i špičky prstů jeho!
بَلْ يُرِيدُ ٱلْإِنسَٰنُ لِيَفْجُرَ أَمَامَهُۥ ﴿٥﴾
Však člověk zapírati chce to, co před sebou má:
يَسْـَٔلُ أَيَّانَ يَوْمُ ٱلْقِيَٰمَةِ ﴿٦﴾
táže se: „Kdy přijde ten den zmrtvýchvstání?“
فَإِذَا بَرِقَ ٱلْبَصَرُ ﴿٧﴾
Však když oslepen bude zrak;
وَخَسَفَ ٱلْقَمَرُ ﴿٨﴾
a měsíc zatmí se;
وَجُمِعَ ٱلشَّمْسُ وَٱلْقَمَرُ ﴿٩﴾
a spojeno bude slunce s měsícem;
يَقُولُ ٱلْإِنسَٰنُ يَوْمَئِذٍ أَيْنَ ٱلْمَفَرُّ ﴿١٠﴾
tehdy řekne člověk: „Kde útulek nalézti dnes?“
كَلَّا لَا وَزَرَ ﴿١١﴾
Nikoliv, nebude útulku:
إِلَىٰ رَبِّكَ يَوْمَئِذٍ ٱلْمُسْتَقَرُّ ﴿١٢﴾
u Pána tvého v den ten stálé bude stanoviště.
يُنَبَّؤُا۟ ٱلْإِنسَٰنُ يَوْمَئِذٍۭ بِمَا قَدَّمَ وَأَخَّرَ ﴿١٣﴾
Zpraven bude v den onen člověk o tom, co poslal ku předu i o tom, co zadržel;
بَلِ ٱلْإِنسَٰنُ عَلَىٰ نَفْسِهِۦ بَصِيرَةٌۭ ﴿١٤﴾
ano, člověk bude sám sobě (svědkem) očitým,
وَلَوْ أَلْقَىٰ مَعَاذِيرَهُۥ ﴿١٥﴾
a i kdyby omluvy své přednesl —
لَا تُحَرِّكْ بِهِۦ لِسَانَكَ لِتَعْجَلَ بِهِۦٓ ﴿١٦﴾
„Nehýbej příliš jazykem svým v něm, abys uspíšil jej!
إِنَّ عَلَيْنَا جَمْعَهُۥ وَقُرْءَانَهُۥ ﴿١٧﴾
Nám zajisté přísluší sebrání a čtení jeho:
فَإِذَا قَرَأْنَٰهُ فَٱتَّبِعْ قُرْءَانَهُۥ ﴿١٨﴾
a když čteme ti jej, následuj čtení jeho!
ثُمَّ إِنَّ عَلَيْنَا بَيَانَهُۥ ﴿١٩﴾
Pak též zajisté připadne nám vysvětlení jeho.“ —
كَلَّا بَلْ تُحِبُّونَ ٱلْعَاجِلَةَ ﴿٢٠﴾
Nikoliv! Ale vy milujete život rychle míjící
وَتَذَرُونَ ٱلْءَاخِرَةَ ﴿٢١﴾
a (stranou) necháváte život budoucí.
وُجُوهٌۭ يَوْمَئِذٍۢ نَّاضِرَةٌ ﴿٢٢﴾
V den ten tváře budou zářící
إِلَىٰ رَبِّهَا نَاظِرَةٌۭ ﴿٢٣﴾
a k Pánu svému hledící:
وَوُجُوهٌۭ يَوْمَئِذٍۭ بَاسِرَةٌۭ ﴿٢٤﴾
a budou též tváře se temnící,
تَظُنُّ أَن يُفْعَلَ بِهَا فَاقِرَةٌۭ ﴿٢٥﴾
že stane se s nimi cos strašného, mnící.
كَلَّآ إِذَا بَلَغَتِ ٱلتَّرَاقِىَ ﴿٢٦﴾
Nikoli; když (duše) dostoupí hltanu
وَقِيلَ مَنْ ۜ رَاقٍۢ ﴿٢٧﴾
a bude řečeno: „Kdo kouzlo má?“
وَظَنَّ أَنَّهُ ٱلْفِرَاقُ ﴿٢٨﴾
a myslí (člověk), že jest mu loučiti se,
وَٱلْتَفَّتِ ٱلسَّاقُ بِٱلسَّاقِ ﴿٢٩﴾
a noha s nohou splete se,
إِلَىٰ رَبِّكَ يَوْمَئِذٍ ٱلْمَسَاقُ ﴿٣٠﴾
v den ten k Pánu svému bude hnán:
فَلَا صَدَّقَ وَلَا صَلَّىٰ ﴿٣١﴾
neb nedával almužny, aniž modlil se,
وَلَٰكِن كَذَّبَ وَتَوَلَّىٰ ﴿٣٢﴾
nýbrž lhářem nazýval (proroka) a záda obracel,
ثُمَّ ذَهَبَ إِلَىٰٓ أَهْلِهِۦ يَتَمَطَّىٰٓ ﴿٣٣﴾
pak ke svým (lidem) hrdě odešel.
أَوْلَىٰ لَكَ فَأَوْلَىٰ ﴿٣٤﴾
Běda ti, běda!
ثُمَّ أَوْلَىٰ لَكَ فَأَوْلَىٰٓ ﴿٣٥﴾
A znovu běda ti, běda!
أَيَحْسَبُ ٱلْإِنسَٰنُ أَن يُتْرَكَ سُدًى ﴿٣٦﴾
Zdaž domnívá se člověk, že ponechán bude pánem?
أَلَمْ يَكُ نُطْفَةًۭ مِّن مَّنِىٍّۢ يُمْنَىٰ ﴿٣٧﴾
Což nebyl kapkou (semene jen) vystříknutého?
ثُمَّ كَانَ عَلَقَةًۭ فَخَلَقَ فَسَوَّىٰ ﴿٣٨﴾
Pak krví sraženou byl, z níž (Bůh) stvořil jej a urovnal?
فَجَعَلَ مِنْهُ ٱلزَّوْجَيْنِ ٱلذَّكَرَ وَٱلْأُنثَىٰٓ ﴿٣٩﴾
A pohlavím učinil jej dvojím, mužským, a ženským.
أَلَيْسَ ذَٰلِكَ بِقَٰدِرٍ عَلَىٰٓ أَن يُحْۦِىَ ٱلْمَوْتَىٰ ﴿٤٠﴾
Není-liž pak (On) dost mocným též, aby vzkřísil mrtvé?