Setting
Surah The tidings [An-Naba] in Czech
عَمَّ يَتَسَآءَلُونَ ﴿١﴾
O čem že navzájem se dotazují?
عَنِ ٱلنَّبَإِ ٱلْعَظِيمِ ﴿٢﴾
Ohledně ZVĚSTI veliké,
ٱلَّذِى هُمْ فِيهِ مُخْتَلِفُونَ ﴿٣﴾
níž (míněním) se rozcházejí.
كَلَّا سَيَعْلَمُونَ ﴿٤﴾
Vskutku však zvědí!
ثُمَّ كَلَّا سَيَعْلَمُونَ ﴿٥﴾
Pak opět: vskutku však zvědí!
أَلَمْ نَجْعَلِ ٱلْأَرْضَ مِهَٰدًۭا ﴿٦﴾
Což neučinili jsme zemi pohovkou
وَٱلْجِبَالَ أَوْتَادًۭا ﴿٧﴾
a hory (na ní) podpěrou?
وَخَلَقْنَٰكُمْ أَزْوَٰجًۭا ﴿٨﴾
A stvořili jsme v párech vás;
وَجَعَلْنَا نَوْمَكُمْ سُبَاتًۭا ﴿٩﴾
a spánek učinili jsme vám odpočinkem;
وَجَعَلْنَا ٱلَّيْلَ لِبَاسًۭا ﴿١٠﴾
a noc učinili jsme vám pokrývkou;
وَجَعَلْنَا ٱلنَّهَارَ مَعَاشًۭا ﴿١١﴾
a den učinili jsme vám pro (hledání) živobytí;
وَبَنَيْنَا فَوْقَكُمْ سَبْعًۭا شِدَادًۭا ﴿١٢﴾
a nad vámi postavili jsme sedmero (nebes) mohutných;
وَجَعَلْنَا سِرَاجًۭا وَهَّاجًۭا ﴿١٣﴾
a postavili tam svítilnu planoucí;
وَأَنزَلْنَا مِنَ ٱلْمُعْصِرَٰتِ مَآءًۭ ثَجَّاجًۭا ﴿١٤﴾
a s mračen seslali jsme vodu v hojnosti,
لِّنُخْرِجَ بِهِۦ حَبًّۭا وَنَبَاتًۭا ﴿١٥﴾
abychom dali ní vzrůsti obilí a bylinám
وَجَنَّٰتٍ أَلْفَافًا ﴿١٦﴾
a hustě (vzrostlým) zahradám.
إِنَّ يَوْمَ ٱلْفَصْلِ كَانَ مِيقَٰتًۭا ﴿١٧﴾
Zajisté den rozhodnutí má čas svůj určený:
يَوْمَ يُنفَخُ فِى ٱلصُّورِ فَتَأْتُونَ أَفْوَاجًۭا ﴿١٨﴾
den, kdy zatroubeno bude v roh a přijdete v zástupech;
وَفُتِحَتِ ٱلسَّمَآءُ فَكَانَتْ أَبْوَٰبًۭا ﴿١٩﴾
a otevřeno bude nebe branami četnými;
وَسُيِّرَتِ ٱلْجِبَالُ فَكَانَتْ سَرَابًا ﴿٢٠﴾
a rozhýbány budou hory, přeludům pouště podobné;
إِنَّ جَهَنَّمَ كَانَتْ مِرْصَادًۭا ﴿٢١﴾
peklo pak bude (lstivě) číhati,
لِّلطَّٰغِينَ مَـَٔابًۭا ﴿٢٢﴾
pro nepravostné obydlí,
لَّٰبِثِينَ فِيهَآ أَحْقَابًۭا ﴿٢٣﴾
v němž dlíti budou po věky;
لَّا يَذُوقُونَ فِيهَا بَرْدًۭا وَلَا شَرَابًا ﴿٢٤﴾
chládku v něm neokusí, aniž nápoje,
إِلَّا حَمِيمًۭا وَغَسَّاقًۭا ﴿٢٥﴾
jen vodu vroucí a ran hnis,
جَزَآءًۭ وِفَاقًا ﴿٢٦﴾
odměnu (jistě) případnou!
إِنَّهُمْ كَانُوا۟ لَا يَرْجُونَ حِسَابًۭا ﴿٢٧﴾
Neb nedoufali v den účtů skládání
وَكَذَّبُوا۟ بِـَٔايَٰتِنَا كِذَّابًۭا ﴿٢٨﴾
a odmítali znamení naše, lží zvouce je.
وَكُلَّ شَىْءٍ أَحْصَيْنَٰهُ كِتَٰبًۭا ﴿٢٩﴾
Však vše to spočetli jsme, sepsali:
فَذُوقُوا۟ فَلَن نَّزِيدَكُمْ إِلَّا عَذَابًا ﴿٣٠﴾
„Okuste trestu nyní, rozmnožíme vám jen muky (vaše)!“
إِنَّ لِلْمُتَّقِينَ مَفَازًا ﴿٣١﴾
Však bohabojným dán jest byt blažený:
حَدَآئِقَ وَأَعْنَٰبًۭا ﴿٣٢﴾
zahrady a vinice;
وَكَوَاعِبَ أَتْرَابًۭا ﴿٣٣﴾
a (děvy) prsou okrouhlých; jim rovné věkem;
وَكَأْسًۭا دِهَاقًۭا ﴿٣٤﴾
a plné poháry:
لَّا يَسْمَعُونَ فِيهَا لَغْوًۭا وَلَا كِذَّٰبًۭا ﴿٣٥﴾
tam nebudou slyšet řečí pustých, aniž lží:
جَزَآءًۭ مِّن رَّبِّكَ عَطَآءً حِسَابًۭا ﴿٣٦﴾
odměnou od Pána tvého — dar to stačící!
رَّبِّ ٱلسَّمَٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضِ وَمَا بَيْنَهُمَا ٱلرَّحْمَٰنِ ۖ لَا يَمْلِكُونَ مِنْهُ خِطَابًۭا ﴿٣٧﴾
Od Pána nebes a země a všeho, což mezi nimi jest, Milosrdného: však slova od něho nedostanou.
يَوْمَ يَقُومُ ٱلرُّوحُ وَٱلْمَلَٰٓئِكَةُ صَفًّۭا ۖ لَّا يَتَكَلَّمُونَ إِلَّا مَنْ أَذِنَ لَهُ ٱلرَّحْمَٰنُ وَقَالَ صَوَابًۭا ﴿٣٨﴾
V den, kdy postaví se duch i andělé šikem, nebudou mluviti, vyjma toho, jemuž dovolí Milosrdný, a jenž mluviti bude jen co správno jest.
ذَٰلِكَ ٱلْيَوْمُ ٱلْحَقُّ ۖ فَمَن شَآءَ ٱتَّخَذَ إِلَىٰ رَبِّهِۦ مَـَٔابًا ﴿٣٩﴾
Tentoť jest den pravdivý: pročež kdo chce, nechť k Pánu svému cestu nastoupí.
إِنَّآ أَنذَرْنَٰكُمْ عَذَابًۭا قَرِيبًۭا يَوْمَ يَنظُرُ ٱلْمَرْءُ مَا قَدَّمَتْ يَدَاهُ وَيَقُولُ ٱلْكَافِرُ يَٰلَيْتَنِى كُنتُ تُرَٰبًۢا ﴿٤٠﴾
Myť zajisté varovali jsme vás před trestem blízkým: v den, kdy pohlížeti bude člověk na skutky, kupředu poslané rukama jeho a kdy řekne nevěřící: „Kéž byl bych prachem (jen)!“