Setting
Surah Those who drag forth [An-Naziat] in Czech
وَٱلنَّٰزِعَٰتِ غَرْقًۭا ﴿١﴾
Při silou VYTRHUJÍCÍCH,
وَٱلنَّٰشِطَٰتِ نَشْطًۭا ﴿٢﴾
při volně uvolňujících,
وَٱلسَّٰبِحَٰتِ سَبْحًۭا ﴿٣﴾
při lehce plujících,
فَٱلسَّٰبِقَٰتِ سَبْقًۭا ﴿٤﴾
při předem předcházejících,
فَٱلْمُدَبِّرَٰتِ أَمْرًۭا ﴿٥﴾
při osudy všeho rovnajících (přisám):
يَوْمَ تَرْجُفُ ٱلرَّاجِفَةُ ﴿٦﴾
v den, kdy zazvučí (roh) zvučící,
تَتْبَعُهَا ٱلرَّادِفَةُ ﴿٧﴾
druhé přijde po něm (troubení):
قُلُوبٌۭ يَوْمَئِذٍۢ وَاجِفَةٌ ﴿٨﴾
v den ten srdce chvěti budou se (bázní);
أَبْصَٰرُهَا خَٰشِعَةٌۭ ﴿٩﴾
zraky jich budou sklopeny.
يَقُولُونَ أَءِنَّا لَمَرْدُودُونَ فِى ٱلْحَافِرَةِ ﴿١٠﴾
Říkati budou (nevěřící): „Budeme jistě, když zakopáni jsme, nazpět vráceni?
أَءِذَا كُنَّا عِظَٰمًۭا نَّخِرَةًۭ ﴿١١﴾
Nyní, když kosti jsme (jen) zpuchřelé?“
قَالُوا۟ تِلْكَ إِذًۭا كَرَّةٌ خَاسِرَةٌۭ ﴿١٢﴾
Řeknou: „Toť návrat byl by záhubný.“
فَإِنَّمَا هِىَ زَجْرَةٌۭ وَٰحِدَةٌۭ ﴿١٣﴾
Však pouze jediné se ozve (varovné) zavřesknutí
فَإِذَا هُم بِٱلسَّاهِرَةِ ﴿١٤﴾
a již budou na země povrchu!
هَلْ أَتَىٰكَ حَدِيثُ مُوسَىٰٓ ﴿١٥﴾
Zdaž děj Mojžíšův tě došel?
إِذْ نَادَىٰهُ رَبُّهُۥ بِٱلْوَادِ ٱلْمُقَدَّسِ طُوًى ﴿١٦﴾
Když Pán jeho v posvátném údolí Tuwá naň volal:
ٱذْهَبْ إِلَىٰ فِرْعَوْنَ إِنَّهُۥ طَغَىٰ ﴿١٧﴾
„Jdi k Faraonovi, neb svévolným se stal“
فَقُلْ هَل لَّكَ إِلَىٰٓ أَن تَزَكَّىٰ ﴿١٨﴾
a rci: „Zdaž očistiti bys se chtěl,
وَأَهْدِيَكَ إِلَىٰ رَبِّكَ فَتَخْشَىٰ ﴿١٩﴾
tak abych vedl tě k Pánu tvému a ty se (jej) bál!“
فَأَرَىٰهُ ٱلْءَايَةَ ٱلْكُبْرَىٰ ﴿٢٠﴾
Pak znamení převelké mu ukázal —
فَكَذَّبَ وَعَصَىٰ ﴿٢١﴾
však neposlechl, lhářem jej nazval:
ثُمَّ أَدْبَرَ يَسْعَىٰ ﴿٢٢﴾
poté pak odvrátil se, nemeškal:
فَحَشَرَ فَنَادَىٰ ﴿٢٣﴾
(lid) shromáždil a (takto) zavolal,
فَقَالَ أَنَا۠ رَبُّكُمُ ٱلْأَعْلَىٰ ﴿٢٤﴾
řka: „Jáť Pánem vaším jsem nejvyšším.“
فَأَخَذَهُ ٱللَّهُ نَكَالَ ٱلْءَاخِرَةِ وَٱلْأُولَىٰٓ ﴿٢٥﴾
I zachvátil jej Bůh trestem života budoucí ho i tohoto.
إِنَّ فِى ذَٰلِكَ لَعِبْرَةًۭ لِّمَن يَخْشَىٰٓ ﴿٢٦﴾
V tom zajisté naučení jest pro toho, kdož bojí se.
ءَأَنتُمْ أَشَدُّ خَلْقًا أَمِ ٱلسَّمَآءُ ۚ بَنَىٰهَا ﴿٢٧﴾
Zdaž těžším bylo stvořit vás neb nebe, jež Bůh zbudoval?
رَفَعَ سَمْكَهَا فَسَوَّىٰهَا ﴿٢٨﴾
Do výše pozdvihl je, pak je urovnal:
وَأَغْطَشَ لَيْلَهَا وَأَخْرَجَ ضُحَىٰهَا ﴿٢٩﴾
a ztemnil jeho noc, a jeho půldne vznítil;
وَٱلْأَرْضَ بَعْدَ ذَٰلِكَ دَحَىٰهَآ ﴿٣٠﴾
poté pak zemi rozprostřel
أَخْرَجَ مِنْهَا مَآءَهَا وَمَرْعَىٰهَا ﴿٣١﴾
a vyvříti dal vodě z ní, a pastvám vzrůsti na ní dal:
وَٱلْجِبَالَ أَرْسَىٰهَا ﴿٣٢﴾
a hory na ní upevnil:
مَتَٰعًۭا لَّكُمْ وَلِأَنْعَٰمِكُمْ ﴿٣٣﴾
k užitku vám a dobytčatům vašim.
فَإِذَا جَآءَتِ ٱلطَّآمَّةُ ٱلْكُبْرَىٰ ﴿٣٤﴾
Když pak přijde rozvrácení převelké;
يَوْمَ يَتَذَكَّرُ ٱلْإِنسَٰنُ مَا سَعَىٰ ﴿٣٥﴾
v den, kdy rozpomene se člověk na to, co byl (usilovně) konal;
وَبُرِّزَتِ ٱلْجَحِيمُ لِمَن يَرَىٰ ﴿٣٦﴾
a předveden bude plam pekla všem vidícím —
فَأَمَّا مَن طَغَىٰ ﴿٣٧﴾
tehdy ten, kdo svévolný byl,
وَءَاثَرَ ٱلْحَيَوٰةَ ٱلدُّنْيَا ﴿٣٨﴾
a život pozemský radši měl,
فَإِنَّ ٱلْجَحِيمَ هِىَ ٱلْمَأْوَىٰ ﴿٣٩﴾
plam pekla bytem dostane;
وَأَمَّا مَنْ خَافَ مَقَامَ رَبِّهِۦ وَنَهَى ٱلنَّفْسَ عَنِ ٱلْهَوَىٰ ﴿٤٠﴾
však ten, jenž Pána svého veleby se bál a duši svou před choutkami chránil:
فَإِنَّ ٱلْجَنَّةَ هِىَ ٱلْمَأْوَىٰ ﴿٤١﴾
zahradu ráje bytem dostane.
يَسْـَٔلُونَكَ عَنِ ٱلسَّاعَةِ أَيَّانَ مُرْسَىٰهَا ﴿٤٢﴾
Dotazovati se budou tě na hodinu (soudu) : na kdy že určena jest?
فِيمَ أَنتَ مِن ذِكْرَىٰهَآ ﴿٤٣﴾
Však jakou vědomost máš o ní?
إِلَىٰ رَبِّكَ مُنتَهَىٰهَآ ﴿٤٤﴾
Konečná lhůta její závisí na Pánu tvém;
إِنَّمَآ أَنتَ مُنذِرُ مَن يَخْشَىٰهَا ﴿٤٥﴾
tys varovatelem jen tomu; kdož bojí se jí.
كَأَنَّهُمْ يَوْمَ يَرَوْنَهَا لَمْ يَلْبَثُوٓا۟ إِلَّا عَشِيَّةً أَوْ ضُحَىٰهَا ﴿٤٦﴾
V den, kdy uzří ji, (připadne jim) jako by byli v hrobě dleli jen večer neb rána dne onoho.