Setting
Surah He Frowned [Abasa] in Czech
عَبَسَ وَتَوَلَّىٰٓ ﴿١﴾
ZACHMUŘIL SE a odvrátil,
أَن جَآءَهُ ٱلْأَعْمَىٰ ﴿٢﴾
že slepec k němu přišel:
وَمَا يُدْرِيكَ لَعَلَّهُۥ يَزَّكَّىٰٓ ﴿٣﴾
však co mohlo ti říci, že by snad se nepolepšil,
أَوْ يَذَّكَّرُ فَتَنفَعَهُ ٱلذِّكْرَىٰٓ ﴿٤﴾
aneb napomenutí, tak aby prospělo mu, si nerozvážil?
أَمَّا مَنِ ٱسْتَغْنَىٰ ﴿٥﴾
Pokud se týče bohatce,
فَأَنتَ لَهُۥ تَصَدَّىٰ ﴿٦﴾
k němu pozorně ses choval:
وَمَا عَلَيْكَ أَلَّا يَزَّكَّىٰ ﴿٧﴾
a nehledíš na to, že se nepolepšil.
وَأَمَّا مَن جَآءَكَ يَسْعَىٰ ﴿٨﴾
Však pokud se týče toho, jenž přichází k tobě s úsilím,
وَهُوَ يَخْشَىٰ ﴿٩﴾
a (Boha) bojí se,
فَأَنتَ عَنْهُ تَلَهَّىٰ ﴿١٠﴾
jej zanedbáváš.
كَلَّآ إِنَّهَا تَذْكِرَةٌۭ ﴿١١﴾
Ne tak! Korán zajisté jest připomínkou, -
فَمَن شَآءَ ذَكَرَهُۥ ﴿١٢﴾
a kdožkoli chce, nechť si jej připomíná —
فِى صُحُفٍۢ مُّكَرَّمَةٍۢ ﴿١٣﴾
(psaný) na listech převzácných,
مَّرْفُوعَةٍۢ مُّطَهَّرَةٍۭ ﴿١٤﴾
vznešených, přečistých,
بِأَيْدِى سَفَرَةٍۢ ﴿١٥﴾
rukama písařů,
كِرَامٍۭ بَرَرَةٍۢ ﴿١٦﴾
převzácných, bez viny.
قُتِلَ ٱلْإِنسَٰنُ مَآ أَكْفَرَهُۥ ﴿١٧﴾
Zabit budiž člověk! Jak zatvrzelý jest!
مِنْ أَىِّ شَىْءٍ خَلَقَهُۥ ﴿١٨﴾
Z čeho že Bůh jej stvořil?
مِن نُّطْفَةٍ خَلَقَهُۥ فَقَدَّرَهُۥ ﴿١٩﴾
Z kapky (semene) dle (určeného) rozměru ho stvořil;
ثُمَّ ٱلسَّبِيلَ يَسَّرَهُۥ ﴿٢٠﴾
pak cestu mu usnadnil;
ثُمَّ أَمَاتَهُۥ فَأَقْبَرَهُۥ ﴿٢١﴾
pak zemřít dá mu i pohřbí ho;
ثُمَّ إِذَا شَآءَ أَنشَرَهُۥ ﴿٢٢﴾
pak, když chtíti bude, vzkřísí ho.
كَلَّا لَمَّا يَقْضِ مَآ أَمَرَهُۥ ﴿٢٣﴾
Však ne - on dosud nesplnil, co Bůh mu byl nakázal!
فَلْيَنظُرِ ٱلْإِنسَٰنُ إِلَىٰ طَعَامِهِۦٓ ﴿٢٤﴾
Nechť jen pohlédne na pokrm svůj:
أَنَّا صَبَبْنَا ٱلْمَآءَ صَبًّۭا ﴿٢٥﴾
my zajisté vodu v proudech dštíme mu;
ثُمَّ شَقَقْنَا ٱلْأَرْضَ شَقًّۭا ﴿٢٦﴾
pak zemi pukat dáváme v puklinách,
فَأَنۢبَتْنَا فِيهَا حَبًّۭا ﴿٢٧﴾
i vzrůsti dáváme v ní obilí;
وَعِنَبًۭا وَقَضْبًۭا ﴿٢٨﴾
a révě též a jeteli;
وَزَيْتُونًۭا وَنَخْلًۭا ﴿٢٩﴾
a olivovníku a datlovníku;
وَحَدَآئِقَ غُلْبًۭا ﴿٣٠﴾
a zahradám hustě porostlým;
وَفَٰكِهَةًۭ وَأَبًّۭا ﴿٣١﴾
a ovoci a travinám:
مَّتَٰعًۭا لَّكُمْ وَلِأَنْعَٰمِكُمْ ﴿٣٢﴾
k užitku vám a dobytčatům vašim.
فَإِذَا جَآءَتِ ٱلصَّآخَّةُ ﴿٣٣﴾
Ale když přijde děsný (trouby) vřesk,
يَوْمَ يَفِرُّ ٱلْمَرْءُ مِنْ أَخِيهِ ﴿٣٤﴾
v den, kdy člověk bude prchati před bratrem svým;
وَأُمِّهِۦ وَأَبِيهِ ﴿٣٥﴾
a matkou svou, a otcem svým;
وَصَٰحِبَتِهِۦ وَبَنِيهِ ﴿٣٦﴾
a ženou svou a dětmi svými:
لِكُلِّ ٱمْرِئٍۢ مِّنْهُمْ يَوْمَئِذٍۢ شَأْنٌۭ يُغْنِيهِ ﴿٣٧﴾
(v den ten) každý člověk bude sám (s sebou) míti práce dosti.
وُجُوهٌۭ يَوْمَئِذٍۢ مُّسْفِرَةٌۭ ﴿٣٨﴾
V den ten budou tváře zářící,
ضَاحِكَةٌۭ مُّسْتَبْشِرَةٌۭ ﴿٣٩﴾
smějící se, radující se:
وَوُجُوهٌۭ يَوْمَئِذٍ عَلَيْهَا غَبَرَةٌۭ ﴿٤٠﴾
a budou v den onen tváře prachem pokryté —
تَرْهَقُهَا قَتَرَةٌ ﴿٤١﴾
halit je bude černota:
أُو۟لَٰٓئِكَ هُمُ ٱلْكَفَرَةُ ٱلْفَجَرَةُ ﴿٤٢﴾
toť budou nevěrci, ti zavilí!