Setting
Surah Defrauding [Al-Mutaffifin] in Czech
وَيْلٌۭ لِّلْمُطَفِّفِينَ ﴿١﴾
Běda UTRHÁVAJÍCÍM,
ٱلَّذِينَ إِذَا ٱكْتَالُوا۟ عَلَى ٱلنَّاسِ يَسْتَوْفُونَ ﴿٢﴾
kteří, když měřeno jest jim, na lidech míru plnou žádají,
وَإِذَا كَالُوهُمْ أَو وَّزَنُوهُمْ يُخْسِرُونَ ﴿٣﴾
však měří-li jim sami aneb váží, je poškozují!
أَلَا يَظُنُّ أُو۟لَٰٓئِكَ أَنَّهُم مَّبْعُوثُونَ ﴿٤﴾
Což onino, že vzkříšeni budou se nedomnívají,
لِيَوْمٍ عَظِيمٍۢ ﴿٥﴾
ke dni velkému,
يَوْمَ يَقُومُ ٱلنَّاسُ لِرَبِّ ٱلْعَٰلَمِينَ ﴿٦﴾
ke dni, kdy lidé stanou před Pánem světů veškerých?
كَلَّآ إِنَّ كِتَٰبَ ٱلْفُجَّارِ لَفِى سِجِّينٍۢ ﴿٧﴾
Nikoliv; zajisté v Sidždžínu jest seznam (všech) zavilých!
وَمَآ أَدْرَىٰكَ مَا سِجِّينٌۭ ﴿٨﴾
A kdo poví ti, co Sidždžín jest?
كِتَٰبٌۭ مَّرْقُومٌۭ ﴿٩﴾
Kniha (zřetelně) popsaná:
وَيْلٌۭ يَوْمَئِذٍۢ لِّلْمُكَذِّبِينَ ﴿١٠﴾
běda v den onen těm, kdož zvou to lží,
ٱلَّذِينَ يُكَذِّبُونَ بِيَوْمِ ٱلدِّينِ ﴿١١﴾
kdož zovou vylhaným den soudu (poslední)!
وَمَا يُكَذِّبُ بِهِۦٓ إِلَّا كُلُّ مُعْتَدٍ أَثِيمٍ ﴿١٢﴾
Nikdo vylhaným jej nezve, vyjma přestupníků, hříšných,
إِذَا تُتْلَىٰ عَلَيْهِ ءَايَٰتُنَا قَالَ أَسَٰطِيرُ ٱلْأَوَّلِينَ ﴿١٣﴾
kteří dí: „Báchorky starých!“ když předčítána Jsou jim naše znamení.
كَلَّا ۖ بَلْ ۜ رَانَ عَلَىٰ قُلُوبِهِم مَّا كَانُوا۟ يَكْسِبُونَ ﴿١٤﴾
Nikoliv: však srdce zastřela jim jejich konání!
كَلَّآ إِنَّهُمْ عَن رَّبِّهِمْ يَوْمَئِذٍۢ لَّمَحْجُوبُونَ ﴿١٥﴾
Nikoliv: zajisté v den onen clonou skryti budou před Pána svého spatřením.
ثُمَّ إِنَّهُمْ لَصَالُوا۟ ٱلْجَحِيمِ ﴿١٦﴾
Pak opékáni budou v pekla plameni.
ثُمَّ يُقَالُ هَٰذَا ٱلَّذِى كُنتُم بِهِۦ تُكَذِّبُونَ ﴿١٧﴾
Pak řečeno (jim) bude: „Toto jest, co zvali jste (kdys) vylhaným!“
كَلَّآ إِنَّ كِتَٰبَ ٱلْأَبْرَارِ لَفِى عِلِّيِّينَ ﴿١٨﴾
Nikoliv: zajisté pak seznam ctnostných jest v 'Illijjúnu.
وَمَآ أَدْرَىٰكَ مَا عِلِّيُّونَ ﴿١٩﴾
A kdo poví ti, co jest 'Illijjún?
كِتَٰبٌۭ مَّرْقُومٌۭ ﴿٢٠﴾
Kniha (zřetelně) popsaná;
يَشْهَدُهُ ٱلْمُقَرَّبُونَ ﴿٢١﴾
svědky psaní v ní jsou (andělé) nejbližší.
إِنَّ ٱلْأَبْرَارَ لَفِى نَعِيمٍ ﴿٢٢﴾
Ctnostní zajisté budou v rozkoši,
عَلَى ٱلْأَرَآئِكِ يَنظُرُونَ ﴿٢٣﴾
na pohovkách sedíce rozhlížeti budou se:
تَعْرِفُ فِى وُجُوهِهِمْ نَضْرَةَ ٱلنَّعِيمِ ﴿٢٤﴾
seznáš na tvářích jejich svěží zář rozkoše.
يُسْقَوْنَ مِن رَّحِيقٍۢ مَّخْتُومٍ ﴿٢٥﴾
Píti budou víno vzácné, zapečetěné
خِتَٰمُهُۥ مِسْكٌۭ ۚ وَفِى ذَٰلِكَ فَلْيَتَنَافَسِ ٱلْمُتَنَٰفِسُونَ ﴿٢٦﴾
pečetí pižmovou: o toto nechť soutěží ti, kdož soutěží!
وَمِزَاجُهُۥ مِن تَسْنِيمٍ ﴿٢٧﴾
Smísené bude s vodou Tasnímu,
عَيْنًۭا يَشْرَبُ بِهَا ٱلْمُقَرَّبُونَ ﴿٢٨﴾
pramene, z nějž pijí (andělé) nejbližší.
إِنَّ ٱلَّذِينَ أَجْرَمُوا۟ كَانُوا۟ مِنَ ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ يَضْحَكُونَ ﴿٢٩﴾
Zajisté provinilci těm, kdož uvěřili, se vysmívali;
وَإِذَا مَرُّوا۟ بِهِمْ يَتَغَامَزُونَ ﴿٣٠﴾
když mimo nich šli, na sebe mrkali;
وَإِذَا ٱنقَلَبُوٓا۟ إِلَىٰٓ أَهْلِهِمُ ٱنقَلَبُوا۟ فَكِهِينَ ﴿٣١﴾
když vraceli se k lidu svému, s výsměchem se vraceli;
وَإِذَا رَأَوْهُمْ قَالُوٓا۟ إِنَّ هَٰٓؤُلَآءِ لَضَآلُّونَ ﴿٣٢﴾
když viděli je, říkali: „Oninoť zajisté jsou pobloudilci.“
وَمَآ أُرْسِلُوا۟ عَلَيْهِمْ حَٰفِظِينَ ﴿٣٣﴾
A přece, aby střehli je, posláni nebyli.
فَٱلْيَوْمَ ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ مِنَ ٱلْكُفَّارِ يَضْحَكُونَ ﴿٣٤﴾
Však nevěrcům vysmějí se ti, kdož uvěřili,
عَلَى ٱلْأَرَآئِكِ يَنظُرُونَ ﴿٣٥﴾
(když) na pohovkách sedíce, rozhlížeti budou se:
هَلْ ثُوِّبَ ٱلْكُفَّارُ مَا كَانُوا۟ يَفْعَلُونَ ﴿٣٦﴾
„Zdaž nevěrci odměněni byli dle toho, co konali?“