Setting
Surah The rising of the dead [Al-Qiyama] in Czech
لَآ أُقْسِمُ بِيَوْمِ ٱلْقِيَٰمَةِ ﴿١﴾
Hle, přísahám při dni zmrtvýchvstání
Netřeba přisahati mi při ZMRTVÝCHVSTÁNÍ,
وَلَآ أُقْسِمُ بِٱلنَّفْسِ ٱللَّوَّامَةِ ﴿٢﴾
a při duši, jež stálé výčitky si činí!
aniž přisahati při duši výčitky si činící:
أَيَحْسَبُ ٱلْإِنسَٰنُ أَلَّن نَّجْمَعَ عِظَامَهُۥ ﴿٣﴾
Myslí si člověk snad, že neshromáždíme jeho kosti?
zdaž domnívá se člověk, že neshromáždíme kosti jeho?
بَلَىٰ قَٰدِرِينَ عَلَىٰٓ أَن نُّسَوِّىَ بَنَانَهُۥ ﴿٤﴾
Však ano, a dokonce schopni jsme sestavit jeho prsty!
Ano; my s to jsme přesně sestaviti i špičky prstů jeho!
بَلْ يُرِيدُ ٱلْإِنسَٰنُ لِيَفْجُرَ أَمَامَهُۥ ﴿٥﴾
A naopak, člověk si spíše přeje jednat i dál hříšně
Však člověk zapírati chce to, co před sebou má:
يَسْـَٔلُ أَيَّانَ يَوْمُ ٱلْقِيَٰمَةِ ﴿٦﴾
a ptá se: \"Kdy vůbec ten den zmrtvýchvstání nastane?\"
táže se: „Kdy přijde ten den zmrtvýchvstání?“
وَجُمِعَ ٱلشَّمْسُ وَٱلْقَمَرُ ﴿٩﴾
až slunce s měsícem se spojí,
a spojeno bude slunce s měsícem;
يَقُولُ ٱلْإِنسَٰنُ يَوْمَئِذٍ أَيْنَ ٱلْمَفَرُّ ﴿١٠﴾
tehdy člověk vykřikne: \"Kam prchnout mám?\"
tehdy řekne člověk: „Kde útulek nalézti dnes?“
إِلَىٰ رَبِّكَ يَوْمَئِذٍ ٱلْمُسْتَقَرُّ ﴿١٢﴾
u Pána tvého v ten den bude shromaždiště jen!
u Pána tvého v den ten stálé bude stanoviště.
يُنَبَّؤُا۟ ٱلْإِنسَٰنُ يَوْمَئِذٍۭ بِمَا قَدَّمَ وَأَخَّرَ ﴿١٣﴾
V ten den bude člověku sděleno, co zavčas učinil a co zameškal.
Zpraven bude v den onen člověk o tom, co poslal ku předu i o tom, co zadržel;
بَلِ ٱلْإِنسَٰنُ عَلَىٰ نَفْسِهِۦ بَصِيرَةٌۭ ﴿١٤﴾
Ba co víc, člověk sám sebe bude jasně zřít,
ano, člověk bude sám sobě (svědkem) očitým,
وَلَوْ أَلْقَىٰ مَعَاذِيرَهُۥ ﴿١٥﴾
a kdyby své omluvy mohl předložit...
a i kdyby omluvy své přednesl —
لَا تُحَرِّكْ بِهِۦ لِسَانَكَ لِتَعْجَلَ بِهِۦٓ ﴿١٦﴾
Nehýbej příliš jazykem svým, když je přednášíš, ve snaze je uspíšit,
„Nehýbej příliš jazykem svým v něm, abys uspíšil jej!
إِنَّ عَلَيْنَا جَمْعَهُۥ وَقُرْءَانَهُۥ ﴿١٧﴾
vždyť Nám přísluší je shromáždit i číst.
Nám zajisté přísluší sebrání a čtení jeho:
فَإِذَا قَرَأْنَٰهُ فَٱتَّبِعْ قُرْءَانَهُۥ ﴿١٨﴾
A když ti je předčítáme, sleduj jeho přednášení,
a když čteme ti jej, následuj čtení jeho!
ثُمَّ إِنَّ عَلَيْنَا بَيَانَهُۥ ﴿١٩﴾
a potom na Nás je podat jeho objasnění.
Pak též zajisté připadne nám vysvětlení jeho.“ —
كَلَّا بَلْ تُحِبُّونَ ٱلْعَاجِلَةَ ﴿٢٠﴾
Však pozor! Vy naopak milujete rychle plynoucí
Nikoliv! Ale vy milujete život rychle míjící
وَتَذَرُونَ ٱلْءَاخِرَةَ ﴿٢١﴾
a zanedbáváte život budoucí.
a (stranou) necháváte život budoucí.
وُجُوهٌۭ يَوْمَئِذٍۢ نَّاضِرَةٌ ﴿٢٢﴾
V ten den budou jedny tváře zářící
V den ten tváře budou zářící
وَوُجُوهٌۭ يَوْمَئِذٍۭ بَاسِرَةٌۭ ﴿٢٤﴾
a jiné tváře v ten den budou sinalé, tušící,
a budou též tváře se temnící,
تَظُنُّ أَن يُفْعَلَ بِهَا فَاقِرَةٌۭ ﴿٢٥﴾
že dovrší se na nich trest páteř lámající.
že stane se s nimi cos strašného, mnící.
كَلَّآ إِذَا بَلَغَتِ ٱلتَّرَاقِىَ ﴿٢٦﴾
Však pozor! Až duše vystoupí ke klíční kosti
Nikoli; když (duše) dostoupí hltanu
وَقِيلَ مَنْ ۜ رَاقٍۢ ﴿٢٧﴾
a bude řečeno: \"Kdo je zaklínatel?\"
a bude řečeno: „Kdo kouzlo má?“
وَظَنَّ أَنَّهُ ٱلْفِرَاقُ ﴿٢٨﴾
a ona si pomyslí, že toto je se světem rozluka,
a myslí (člověk), že jest mu loučiti se,
إِلَىٰ رَبِّكَ يَوْمَئِذٍ ٱلْمَسَاقُ ﴿٣٠﴾
v ten den k tvému Pánu všichni hnáni budou.
v den ten k Pánu svému bude hnán:
فَلَا صَدَّقَ وَلَا صَلَّىٰ ﴿٣١﴾
\"On almužnu nedával ani modlitbu nekonal,
neb nedával almužny, aniž modlil se,
وَلَٰكِن كَذَّبَ وَتَوَلَّىٰ ﴿٣٢﴾
však odvracel se a za lež prohlašoval,
nýbrž lhářem nazýval (proroka) a záda obracel,
ثُمَّ ذَهَبَ إِلَىٰٓ أَهْلِهِۦ يَتَمَطَّىٰٓ ﴿٣٣﴾
a pak ke své rodině pyšně kráčeje se odebral!\"
pak ke svým (lidem) hrdě odešel.
أَيَحْسَبُ ٱلْإِنسَٰنُ أَن يُتْرَكَ سُدًى ﴿٣٦﴾
Myslí si člověk snad, že sám sobě bude zůstaven?
Zdaž domnívá se člověk, že ponechán bude pánem?
أَلَمْ يَكُ نُطْفَةًۭ مِّن مَّنِىٍّۢ يُمْنَىٰ ﴿٣٧﴾
Což nebyl kapkou semene vystříknutého jen?
Což nebyl kapkou (semene jen) vystříknutého?
ثُمَّ كَانَ عَلَقَةًۭ فَخَلَقَ فَسَوَّىٰ ﴿٣٨﴾
Potom se kapkou přilnavou stal a Bůh jej stvořil a vyrovnal
Pak krví sraženou byl, z níž (Bůh) stvořil jej a urovnal?
فَجَعَلَ مِنْهُ ٱلزَّوْجَيْنِ ٱلذَّكَرَ وَٱلْأُنثَىٰٓ ﴿٣٩﴾
a dvě pohlaví, mužské a ženské, z něho udělal.
A pohlavím učinil jej dvojím, mužským, a ženským.
أَلَيْسَ ذَٰلِكَ بِقَٰدِرٍ عَلَىٰٓ أَن يُحْۦِىَ ٱلْمَوْتَىٰ ﴿٤٠﴾
Což není v moci jeho, aby mrtvým opět život dal?
Není-liž pak (On) dost mocným též, aby vzkřísil mrtvé?