English
Chinese
Spanish
Portuguese
Russian
Japanese
French
German
Italian
Hindi
Korean
Indonesian
Bengali
Albanian
Bosnian
Dutch
Malayalam
RomanianSettings
Surah The moon [Al-Qamar] in Czech
ٱقْتَرَبَتِ ٱلسَّاعَةُ وَٱنشَقَّ ٱلْقَمَرُ ﴿١﴾
Blíží se hodina a měsíc se rozpoltí.
Přiblížila se hodina a MĚSÍC rozpoltil se:
وَإِن يَرَوْا۟ ءَايَةًۭ يُعْرِضُوا۟ وَيَقُولُوا۟ سِحْرٌۭ مُّسْتَمِرٌّۭ ﴿٢﴾
Když nevěřící znamení vidí, odvracejí se a říkají: \"Kouzlo ustavičné!\"
však kdykoli vidí znamení, odvrátí se a řeknou, „Totoť jest kouzelnictví ustavičné!“
وَكَذَّبُوا۟ وَٱتَّبَعُوٓا۟ أَهْوَآءَهُمْ ۚ وَكُلُّ أَمْرٍۢ مُّسْتَقِرٌّۭ ﴿٣﴾
A za lež je prohlašují a své vášně následují, však ustanovení každé je neměnné.
A vylhanými nazvali (znamení toto) a následují vlastní choutky své: však všechno pevně předurčeno jest.
وَلَقَدْ جَآءَهُم مِّنَ ٱلْأَنۢبَآءِ مَا فِيهِ مُزْدَجَرٌ ﴿٤﴾
A věru dostalo se jim již některých zvěstí, jež výstrahy obsahují
Však již přišly jim zprávy o dějích, z nichž možno míti výstrahu;
حِكْمَةٌۢ بَٰلِغَةٌۭ ۖ فَمَا تُغْنِ ٱلنُّذُرُ ﴿٥﴾
i moudrost dokonalou. Však nic platné není varování!
moudrost to dokonalá: však nic platno jim není varování.
فَتَوَلَّ عَنْهُمْ ۘ يَوْمَ يَدْعُ ٱلدَّاعِ إِلَىٰ شَىْءٍۢ نُّكُرٍ ﴿٦﴾
Odvrať se od nich tedy! V den, kdy svolavatel zavolá k věci strašné,
Odvrať se tedy od nich! V den, kdy zváti bude Zvoucí k věci příšerné,
خُشَّعًا أَبْصَٰرُهُمْ يَخْرُجُونَ مِنَ ٱلْأَجْدَاثِ كَأَنَّهُمْ جَرَادٌۭ مُّنتَشِرٌۭ ﴿٧﴾
se sklopeními zraky vystoupí z hrobů svých jak kobylky rozptýlené,
se sklopenými zraky vyjdou z hrobů svých jak kobylky rozptýlené,
مُّهْطِعِينَ إِلَى ٱلدَّاعِ ۖ يَقُولُ ٱلْكَٰفِرُونَ هَٰذَا يَوْمٌ عَسِرٌۭ ﴿٨﴾
krky ke svolavateli natažené! A řeknou nevěřící: \"Toto věru těžký je den!\"
spějíce ke Zvoucímu! I řeknou nevěřící: „Totoť den jest přetěžký.“
۞ كَذَّبَتْ قَبْلَهُمْ قَوْمُ نُوحٍۢ فَكَذَّبُوا۟ عَبْدَنَا وَقَالُوا۟ مَجْنُونٌۭ وَٱزْدُجِرَ ﴿٩﴾
A již před nimi lid Noemův znamení za výmysl pokládal a Našeho služebníka za lháře prohlásil; i řekli oni: \"Blázen!\" a on byl jimi odstrašen.
Před nimi již lid Noemův vylhanou nazval (pravdu) a lhárem nazval služebníka našeho; řekli: „Blázen!“ a byl zastrašen.
فَدَعَا رَبَّهُۥٓ أَنِّى مَغْلُوبٌۭ فَٱنتَصِرْ ﴿١٠﴾
Pána svého vzýval: \"Pomoz mi, jsem přemožen!\"
I volal k Pánu svému: „Přemožen jsem; ó pomoz (mi)!“
فَفَتَحْنَآ أَبْوَٰبَ ٱلسَّمَآءِ بِمَآءٍۢ مُّنْهَمِرٍۢ ﴿١١﴾
A brány nebeské jsme otevřeli pro vodu tekoucí proudem
Tu otevřeli jsme brány nebes vodě proudící:
وَفَجَّرْنَا ٱلْأَرْضَ عُيُونًۭا فَٱلْتَقَى ٱلْمَآءُ عَلَىٰٓ أَمْرٍۢ قَدْ قُدِرَ ﴿١٢﴾
a ze země vytrysknout jsme dali pramenům, až setkaly se oba proudy dle rozkazu, jenž byl již předurčen.
a dali vyvřít ze země (přehojným) pramenům; i setkaly se (tyto) vody dle rozkazu předurčeného.
وَحَمَلْنَٰهُ عَلَىٰ ذَاتِ أَلْوَٰحٍۢ وَدُسُرٍۢ ﴿١٣﴾
A naložili jsme Noeho na loď postavenou z prken a palmových vláken,
Jej pak nesli jsme na (arše) z prken a hřebíků.
تَجْرِى بِأَعْيُنِنَا جَزَآءًۭ لِّمَن كَانَ كُفِرَ ﴿١٤﴾
aby plula pod naším zrakem v odměnu tomu, jenž byl tak odvržen.
Před naším zrakem plula, odměnou, tomu, jenž s nevírou přijat byl.
وَلَقَد تَّرَكْنَٰهَآ ءَايَةًۭ فَهَلْ مِن مُّدَّكِرٍۢ ﴿١٥﴾
A ponechali jsme ji jako znamení. Což není nikoho, kdo připomněl by si to nyní?
A jako znamení jsme ji ponechali: což není, kdo pamětliv by toho byl?
فَكَيْفَ كَانَ عَذَابِى وَنُذُرِ ﴿١٦﴾
A jaký byl Můj trest a Mé varování?
A jaký byl trest můj a varování mé!
وَلَقَدْ يَسَّرْنَا ٱلْقُرْءَانَ لِلذِّكْرِ فَهَلْ مِن مُّدَّكِرٍۢ ﴿١٧﴾
A učinili jsme Korán snadným pro připomínání; což není nikoho, kdo připomněl by si to nyní?
Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl?
كَذَّبَتْ عَادٌۭ فَكَيْفَ كَانَ عَذَابِى وَنُذُرِ ﴿١٨﴾
A také ´Ádovci prohlásili za lež Naše znamení a jaký byl Můj trest a Mé varování?
Lhářem nazval (kmen) 'Ád (proroka svého): a jaký byl trest můj a varování mé!
إِنَّآ أَرْسَلْنَا عَلَيْهِمْ رِيحًۭا صَرْصَرًۭا فِى يَوْمِ نَحْسٍۢ مُّسْتَمِرٍّۢ ﴿١٩﴾
A vyslali jsme proti nim vítr svištivý v den neblahý, nekonečný,
Poslali jsme na ně vichr bouřný v den strasti ustavičné.
تَنزِعُ ٱلنَّاسَ كَأَنَّهُمْ أَعْجَازُ نَخْلٍۢ مُّنقَعِرٍۢ ﴿٢٠﴾
jenž lidi vytrhával tak, že byli jak palem vyvrácených kmeny.
Odnášel lidi jako pařezy datlovníků vyvrácené:
فَكَيْفَ كَانَ عَذَابِى وَنُذُرِ ﴿٢١﴾
A jaký byl Můj trest a Mé varování?
a jaký byl trest můj a varování mé!
وَلَقَدْ يَسَّرْنَا ٱلْقُرْءَانَ لِلذِّكْرِ فَهَلْ مِن مُّدَّكِرٍۢ ﴿٢٢﴾
A učinili jsme Korán snadným pro připomínání; což není nikoho, kdo připomněl by si to nyní?
Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není kdo pamětliv by toho byl?
كَذَّبَتْ ثَمُودُ بِٱلنُّذُرِ ﴿٢٣﴾
A rovněž Thamúdovci varování za lživé pokládali
Lhářem nazval též (kmen) Tsemúd varovatele,
فَقَالُوٓا۟ أَبَشَرًۭا مِّنَّا وَٰحِدًۭا نَّتَّبِعُهُۥٓ إِنَّآ إِذًۭا لَّفِى ضَلَٰلٍۢ وَسُعُرٍ ﴿٢٤﴾
a řekli: \"Máme snad následovat smrtelníka z nás vzešlého? To bychom zbloudilí a pošetilí byli!
řkouce: „Zdaž následovati budeme jednoho muže z nás? Tehdy jistě byli bychom v bludu a třeštění!
أَءُلْقِىَ ٱلذِّكْرُ عَلَيْهِ مِنۢ بَيْنِنَا بَلْ هُوَ كَذَّابٌ أَشِرٌۭ ﴿٢٥﴾
Jak to, že zrovna jemu ze všech nás bylo připomenutí svrženo? Ba nikoliv, on lhář je opovážlivý!\"
Jemu že výhradně dáno bylo napomenutí mezi námi? Kde pak! Toť lhář jest drzounský!“
سَيَعْلَمُونَ غَدًۭا مَّنِ ٱلْكَذَّابُ ٱلْأَشِرُ ﴿٢٦﴾
Však zítra se dozvědí, kdo lhář byl opovážlivý!
„Z jitra však zvědí, kdo lhář a drzoun byl.
إِنَّا مُرْسِلُوا۟ ٱلنَّاقَةِ فِتْنَةًۭ لَّهُمْ فَٱرْتَقِبْهُمْ وَٱصْطَبِرْ ﴿٢٧﴾
My k nim věru pošleme velbloudici jako pokušení jejich, a ty je trpělivě pozoruj
Neb pošleme jim velbloudici na vyzkoušení jich: dobře je pozopruj a měj strpení;
وَنَبِّئْهُمْ أَنَّ ٱلْمَآءَ قِسْمَةٌۢ بَيْنَهُمْ ۖ كُلُّ شِرْبٍۢ مُّحْتَضَرٌۭ ﴿٢٨﴾
a oznam jim, že voda je mezi ně rozdělena a napití každé má čas svůj.
a oznam jim, že voda rozdělena bude. mezi nimi a jí; každé napití budiž střídavé.“
فَنَادَوْا۟ صَاحِبَهُمْ فَتَعَاطَىٰ فَعَقَرَ ﴿٢٩﴾
I zavolali svého druha, ten ruku vztáhl a velbloudici zahubil.
Však zavolali na druha svého: (nůž) vytasil, žíly přeřízl jí.
فَكَيْفَ كَانَ عَذَابِى وَنُذُرِ ﴿٣٠﴾
A jaký byl Můj trest a Mé varování?
A jaký byl trest můj a varování mé!
إِنَّآ أَرْسَلْنَا عَلَيْهِمْ صَيْحَةًۭ وَٰحِدَةًۭ فَكَانُوا۟ كَهَشِيمِ ٱلْمُحْتَظِرِ ﴿٣١﴾
A poslali jsme na ně jen výkřik jediný a stali se podobnými slámě suché, z níž ohrada se staví.
Poslali jsme na ně jen jedno vzkřiknutí a byla z nich suchá stébla s hlínou smísená.
وَلَقَدْ يَسَّرْنَا ٱلْقُرْءَانَ لِلذِّكْرِ فَهَلْ مِن مُّدَّكِرٍۢ ﴿٣٢﴾
A učinili jsme Korán snadným pro připomínání; což není nikoho, kdo připomněl by si to nyní?
Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl?
كَذَّبَتْ قَوْمُ لُوطٍۭ بِٱلنُّذُرِ ﴿٣٣﴾
Za lživé soukmenovci Lotovi varování prohlásili,
Lhářem též nazval lid Lotův varovatele.
إِنَّآ أَرْسَلْنَا عَلَيْهِمْ حَاصِبًا إِلَّآ ءَالَ لُوطٍۢ ۖ نَّجَّيْنَٰهُم بِسَحَرٍۢ ﴿٣٤﴾
a poslali jsme vítr kamení nesoucí proti nim - kromě rodu Lotova, jejž za jitra jsme zachránili
I poslali jsme na ně vichr bouřlivý, vyjma rodiny Lotovy: je zachránili jsme za zory,
نِّعْمَةًۭ مِّنْ عِندِنَا ۚ كَذَٰلِكَ نَجْزِى مَن شَكَرَ ﴿٣٥﴾
z milosti Své. A takto odměňujeme ty, kdož vděčnost projevili.
z milosti své: takto odměňujeme ty, kdož vděčni jsou.
وَلَقَدْ أَنذَرَهُم بَطْشَتَنَا فَتَمَارَوْا۟ بِٱلنُّذُرِ ﴿٣٦﴾
Ačkoliv Lot je varoval před Naší přísností, oni pochybovali o varování
On pak varoval je před urputností naší; však pochybovali o varování (tom).
وَلَقَدْ رَٰوَدُوهُ عَن ضَيْفِهِۦ فَطَمَسْنَآ أَعْيُنَهُمْ فَذُوقُوا۟ عَذَابِى وَنُذُرِ ﴿٣٧﴾
a přáli si jeho hosty svést, však oči jejich jsme oslepili: \"Okuste trestu Mého a varování!\"
Z vášně své Pak žádali na něm hosty jeho, i vytloukli jsme jim oči: „Okuste trestu mého a varování!“
وَلَقَدْ صَبَّحَهُم بُكْرَةً عَذَابٌۭ مُّسْتَقِرٌّۭ ﴿٣٨﴾
A nazítří zrána je zasáhl trest trvalý.
Z jitra pak časně stihl je trest můj stanovený:
فَذُوقُوا۟ عَذَابِى وَنُذُرِ ﴿٣٩﴾
\"Okuste trestu Mého a varování!\"
„Okuste trestu mého a varování!“
وَلَقَدْ يَسَّرْنَا ٱلْقُرْءَانَ لِلذِّكْرِ فَهَلْ مِن مُّدَّكِرٍۢ ﴿٤٠﴾
A učinili jsme Korán snadným pro připomínání; což není nikoho, kdo připomněl by si to nyní?
Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl?
وَلَقَدْ جَآءَ ءَالَ فِرْعَوْنَ ٱلنُّذُرُ ﴿٤١﴾
A věru dostalo se i rodu Faraónovu varování,
Přišli kdys k rodu Faraonovu varovatelé.
كَذَّبُوا۟ بِـَٔايَٰتِنَا كُلِّهَا فَأَخَذْنَٰهُمْ أَخْذَ عَزِيزٍۢ مُّقْتَدِرٍ ﴿٤٢﴾
však za lež prohlásili všechna Naše znamení a uchvátili jsme je tak, jak mocný a všemohoucí činí.
Vylhanými pak nazývali znamení naše veškerá a zachvátili jsme je, jakž zachvacuje Mocný, Všemocný.
أَكُفَّارُكُمْ خَيْرٌۭ مِّنْ أُو۟لَٰٓئِكُمْ أَمْ لَكُم بَرَآءَةٌۭ فِى ٱلزُّبُرِ ﴿٤٣﴾
Jsou snad vaši nevěřící silnější, než byli tamti či bylo vám v Písmech zaručeno bezpečí?
Zdaž nevěrci vaši lepsími jsou těchto, či zproštění jest pro vás v Písmech snad?
أَمْ يَقُولُونَ نَحْنُ جَمِيعٌۭ مُّنتَصِرٌۭ ﴿٤٤﴾
Anebo řeknou snad: \"My jsme shromáždění vítězící.\"
Či řeknou snad: „My (velké) spolčení jsme, (navzájem) si pomáhající?
سَيُهْزَمُ ٱلْجَمْعُ وَيُوَلُّونَ ٱلدُّبُرَ ﴿٤٥﴾
Však toto shromáždění na útěk bude obráceno a zády se otočí.
Poražen bude spolek jich a na útěk se obrátí.
بَلِ ٱلسَّاعَةُ مَوْعِدُهُمْ وَٱلسَّاعَةُ أَدْهَىٰ وَأَمَرُّ ﴿٤٦﴾
Ba ano! Hodina bude časem schůzky jejich, Hodina velmi záludná a hořce chutnající.
Vskutku: hodina (soudu) bude časem schůzky jejich; hodina trapná, přetrpká.
إِنَّ ٱلْمُجْرِمِينَ فِى ضَلَٰلٍۢ وَسُعُرٍۢ ﴿٤٧﴾
A hříšníci věru budou v pošetilosti a v bloudění,
Provinilci pak v bludu jsou a třeštění.
يَوْمَ يُسْحَبُونَ فِى ٱلنَّارِ عَلَىٰ وُجُوهِهِمْ ذُوقُوا۟ مَسَّ سَقَرَ ﴿٤٨﴾
a v den, kdy budou tváří k zemi vlečeni, zvoláno bude: \"Ochutnejte Saqaru pohlazení!\"
V den, kdy vláčeni budou do ohně na tvářích svých, řečeno bude jim: „Okuste pekla doteku!“
إِنَّا كُلَّ شَىْءٍ خَلَقْنَٰهُ بِقَدَرٍۢ ﴿٤٩﴾
A každou věc jsme vskutku v určených rozměrech stvořili
Zajisté pak vše stvořili jsme dle určení.
وَمَآ أَمْرُنَآ إِلَّا وَٰحِدَةٌۭ كَلَمْحٍۭ بِٱلْبَصَرِ ﴿٥٠﴾
a rozkaz náš je pouze slovo jediné, rychlé jak oka mžiknutí.
A rozkaz náš jest pouze slovo jediné, jak oka mžiknutí!
وَلَقَدْ أَهْلَكْنَآ أَشْيَاعَكُمْ فَهَلْ مِن مُّدَّكِرٍۢ ﴿٥١﴾
A vskutku jsme již zahubili jiné vám podobné. Což není nikoho, kdo připomněl by si to nyní?
Kdys zahladili jsme vám podobné: což není, kdo pamětliv by toho byl?
وَكُلُّ شَىْءٍۢ فَعَلُوهُ فِى ٱلزُّبُرِ ﴿٥٢﴾
A vše, co konali, je v Písmech zapsáno
A vše, co oni činí, zapsáno v knihách jest:
وَكُلُّ صَغِيرٍۢ وَكَبِيرٍۢ مُّسْتَطَرٌ ﴿٥٣﴾
a vše, ať malé či velké, je v nich zaznamenáno.
(čin) malý ať či velký, dobře jest zanesen.
إِنَّ ٱلْمُتَّقِينَ فِى جَنَّٰتٍۢ وَنَهَرٍۢ ﴿٥٤﴾
A bohabojní věru budou mezi zahradami a řekami,
Zajisté pak bohabojní budou v zahradách a poblíž řek:
فِى مَقْعَدِ صِدْقٍ عِندَ مَلِيكٍۢ مُّقْتَدِرٍۭ ﴿٥٥﴾
v příbytku pravdy, u vládce všemohoucího!
v sídle (to) pravdy, u Krále všemocného.