English
Chinese
Spanish
Portuguese
Russian
Japanese
French
German
Italian
Hindi
Korean
Indonesian
Bengali
Albanian
Bosnian
Dutch
Malayalam
RomanianSettings
Surah Those who drag forth [An-Naziat] in Czech
فَٱلْمُدَبِّرَٰتِ أَمْرًۭا ﴿5﴾
při rozkazy uspořádávajících!
při osudy všeho rovnajících (přisám):
يَوْمَ تَرْجُفُ ٱلرَّاجِفَةُ ﴿6﴾
V den, kdy rozezní se znějící
v den, kdy zazvučí (roh) zvučící,
قُلُوبٌۭ يَوْمَئِذٍۢ وَاجِفَةٌ ﴿8﴾
v ten den se všechna srdce rozbuší
v den ten srdce chvěti budou se (bázní);
يَقُولُونَ أَءِنَّا لَمَرْدُودُونَ فِى ٱلْحَافِرَةِ ﴿10﴾
Říkají: \"Což vskutku budeme vráceni v stav původní,
Říkati budou (nevěřící): „Budeme jistě, když zakopáni jsme, nazpět vráceni?
أَءِذَا كُنَّا عِظَٰمًۭا نَّخِرَةًۭ ﴿11﴾
až staneme se kostmi zpráchnivělými?\"
Nyní, když kosti jsme (jen) zpuchřelé?“
قَالُوا۟ تِلْكَ إِذًۭا كَرَّةٌ خَاسِرَةٌۭ ﴿12﴾
A připojí: \"To věru návrat byl by záhubný!\"
Řeknou: „Toť návrat byl by záhubný.“
فَإِنَّمَا هِىَ زَجْرَةٌۭ وَٰحِدَةٌۭ ﴿13﴾
A ozve se jen zvuk jediný,
Však pouze jediné se ozve (varovné) zavřesknutí
هَلْ أَتَىٰكَ حَدِيثُ مُوسَىٰٓ ﴿15﴾
Zdaž donesla se ti o Mojžíšovi zpráva,
Zdaž děj Mojžíšův tě došel?
إِذْ نَادَىٰهُ رَبُّهُۥ بِٱلْوَادِ ٱلْمُقَدَّسِ طُوًى ﴿16﴾
když Pán jeho naň zavolal v údolí posvátném Tuwá:
Když Pán jeho v posvátném údolí Tuwá naň volal:
ٱذْهَبْ إِلَىٰ فِرْعَوْنَ إِنَّهُۥ طَغَىٰ ﴿17﴾
\"K Faraónovi se vydej, neb on věru zpupným se projevil,
„Jdi k Faraonovi, neb svévolným se stal“
فَقُلْ هَل لَّكَ إِلَىٰٓ أَن تَزَكَّىٰ ﴿18﴾
a rci mu: \"Což se nepatří, aby ses očistil
a rci: „Zdaž očistiti bys se chtěl,
وَأَهْدِيَكَ إِلَىٰ رَبِّكَ فَتَخْشَىٰ ﴿19﴾
a já abych tě dovedl k Pánu tvému a ty se Ho bál?\"
tak abych vedl tě k Pánu tvému a ty se (jej) bál!“
فَأَرَىٰهُ ٱلْءَايَةَ ٱلْكُبْرَىٰ ﴿20﴾
A znamení největší mu ukázal,
Pak znamení převelké mu ukázal —
فَكَذَّبَ وَعَصَىٰ ﴿21﴾
však ten za lež je prohlásil a neposlušný byl,
však neposlechl, lhářem jej nazval:
ثُمَّ أَدْبَرَ يَسْعَىٰ ﴿22﴾
pak zády se otočil a pryč pospíšil
poté pak odvrátil se, nemeškal:
فَحَشَرَ فَنَادَىٰ ﴿23﴾
a lidi své si shromáždil a pak prohlásil:
(lid) shromáždil a (takto) zavolal,
فَقَالَ أَنَا۠ رَبُّكُمُ ٱلْأَعْلَىٰ ﴿24﴾
\"Já vaším pánem jsem nejvyšším!\"
řka: „Jáť Pánem vaším jsem nejvyšším.“
فَأَخَذَهُ ٱللَّهُ نَكَالَ ٱلْءَاخِرَةِ وَٱلْأُولَىٰٓ ﴿25﴾
A učinil jej Bůh na onom i tomto světě trestem varovným,
I zachvátil jej Bůh trestem života budoucí ho i tohoto.
إِنَّ فِى ذَٰلِكَ لَعِبْرَةًۭ لِّمَن يَخْشَىٰٓ ﴿26﴾
a pro toho, kdo naplněn je bázní, to věru bude poučením!
V tom zajisté naučení jest pro toho, kdož bojí se.
ءَأَنتُمْ أَشَدُّ خَلْقًا أَمِ ٱلسَّمَآءُ ۚ بَنَىٰهَا ﴿27﴾
Jste obtížnější pro stvoření vy, anebo nebe? On je vystavěl,
Zdaž těžším bylo stvořit vás neb nebe, jež Bůh zbudoval?
رَفَعَ سَمْكَهَا فَسَوَّىٰهَا ﴿28﴾
v klenbu je vyzvedl a vhodně vyrovnal,
Do výše pozdvihl je, pak je urovnal:
وَأَغْطَشَ لَيْلَهَا وَأَخْرَجَ ضُحَىٰهَا ﴿29﴾
temnotou noc jeho zahalil a jasu dennímu z něho vzejít dal
a ztemnil jeho noc, a jeho půldne vznítil;
وَٱلْأَرْضَ بَعْدَ ذَٰلِكَ دَحَىٰهَآ ﴿30﴾
a zemi posléze rozprostřel,
poté pak zemi rozprostřel
أَخْرَجَ مِنْهَا مَآءَهَا وَمَرْعَىٰهَا ﴿31﴾
a aby voda i pastviny na ní vzešly, způsobil
a vyvříti dal vodě z ní, a pastvám vzrůsti na ní dal:
مَتَٰعًۭا لَّكُمْ وَلِأَنْعَٰمِكُمْ ﴿33﴾
aby užitek v tom pro vás i vaše stáda byl.
k užitku vám a dobytčatům vašim.
فَإِذَا جَآءَتِ ٱلطَّآمَّةُ ٱلْكُبْرَىٰ ﴿34﴾
A až nadejde ten převrat nesmírný
Když pak přijde rozvrácení převelké;
يَوْمَ يَتَذَكَّرُ ٱلْإِنسَٰنُ مَا سَعَىٰ ﴿35﴾
v den, kdy člověk si vzpomene na všechno své snažení,
v den, kdy rozpomene se člověk na to, co byl (usilovně) konal;
وَبُرِّزَتِ ٱلْجَحِيمُ لِمَن يَرَىٰ ﴿36﴾
tehdy předvedeno bude peklo tomu, kdo uvidí.
a předveden bude plam pekla všem vidícím —
وَءَاثَرَ ٱلْحَيَوٰةَ ٱلدُّنْيَا ﴿38﴾
a život pozemský si oblíbili,
a život pozemský radši měl,
فَإِنَّ ٱلْجَحِيمَ هِىَ ٱلْمَأْوَىٰ ﴿39﴾
těm věru peklo za útulek připravili.
plam pekla bytem dostane;
وَأَمَّا مَنْ خَافَ مَقَامَ رَبِّهِۦ وَنَهَى ٱلنَّفْسَ عَنِ ٱلْهَوَىٰ ﴿40﴾
Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši svou před vášní spasil,
však ten, jenž Pána svého veleby se bál a duši svou před choutkami chránil:
فَإِنَّ ٱلْجَنَّةَ هِىَ ٱلْمَأْوَىٰ ﴿41﴾
ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl.
zahradu ráje bytem dostane.
يَسْـَٔلُونَكَ عَنِ ٱلسَّاعَةِ أَيَّانَ مُرْسَىٰهَا ﴿42﴾
Budou se tě na Hodinu, a kdy má nastat, ptát;
Dotazovati se budou tě na hodinu (soudu) : na kdy že určena jest?
فِيمَ أَنتَ مِن ذِكْرَىٰهَآ ﴿43﴾
proč ty máš se vlastně o ní zmiňovat?
Však jakou vědomost máš o ní?
إِلَىٰ رَبِّكَ مُنتَهَىٰهَآ ﴿44﴾
Vždyť Pánu tvému patří lhůta její konečná!
Konečná lhůta její závisí na Pánu tvém;
إِنَّمَآ أَنتَ مُنذِرُ مَن يَخْشَىٰهَا ﴿45﴾
Ty jen varovatelem jsi toho, jenž obavu z ní má.
tys varovatelem jen tomu; kdož bojí se jí.
كَأَنَّهُمْ يَوْمَ يَرَوْنَهَا لَمْ يَلْبَثُوٓا۟ إِلَّا عَشِيَّةً أَوْ ضُحَىٰهَا ﴿46﴾
A v den, kdy spatří ji, bude se jim zdát, jako by v hrobech svých víc než večer či jitro nestrávili.
V den, kdy uzří ji, (připadne jim) jako by byli v hrobě dleli jen večer neb rána dne onoho.