English
Chinese
Spanish
Portuguese
Russian
Japanese
French
German
Italian
Hindi
Korean
Indonesian
Bengali
Albanian
Bosnian
Dutch
Malayalam
RomanianSettings
Surah The Ascending stairways [Al-Maarij] in Czech
سَأَلَ سَاۤىِٕلُۢ بِعَذَابࣲ وَاقِعࣲ ﴿1﴾
Žádal žadatel, by náhlý trest
لِّلۡكَـٰفِرِینَ لَیۡسَ لَهُۥ دَافِعࣱ ﴿2﴾
na nevěřící paď: nikdo (pak) nezbrání
مِّنَ ٱللَّهِ ذِی ٱلۡمَعَارِجِ ﴿3﴾
(seslání) jeho Bohem, Pánem STUPÁTEK:
تَعۡرُجُ ٱلۡمَلَـٰۤىِٕكَةُ وَٱلرُّوحُ إِلَیۡهِ فِی یَوۡمࣲ كَانَ مِقۡدَارُهُۥ خَمۡسِینَ أَلۡفَ سَنَةࣲ ﴿4﴾
(po nichž) stoupají andělé a duch vzhůru k němu v průběhu dne, jehož délka jest padesát tisíc let.
فَٱصۡبِرۡ صَبۡرࣰا جَمِیلًا ﴿5﴾
Pročež vyčkej s trpělivostí krásnou;
إِنَّهُمۡ یَرَوۡنَهُۥ بَعِیدࣰا ﴿6﴾
oni vidí den onen daleký,
وَنَرَىٰهُ قَرِیبࣰا ﴿7﴾
však my vidíme jej blízkým:
یَوۡمَ تَكُونُ ٱلسَّمَاۤءُ كَٱلۡمُهۡلِ ﴿8﴾
v den, kdy nebe bude jak mosaz roztavená,
وَتَكُونُ ٱلۡجِبَالُ كَٱلۡعِهۡنِ ﴿9﴾
a hory budou jak vločky vlny (rudé):
وَلَا یَسۡـَٔلُ حَمِیمٌ حَمِیمࣰا ﴿10﴾
kdy nebude dotazovati se přítel vřelý přítele,
یُبَصَّرُونَهُمۡۚ یَوَدُّ ٱلۡمُجۡرِمُ لَوۡ یَفۡتَدِی مِنۡ عَذَابِ یَوۡمِىِٕذِۭ بِبَنِیهِ ﴿11﴾
ač hledět budou jeden na druhého. Rád by provinilec v den onen vykoupil se z trestu dětmi svými,
وَصَـٰحِبَتِهِۦ وَأَخِیهِ ﴿12﴾
a družkou svou, a bratrem svým,
وَفَصِیلَتِهِ ٱلَّتِی تُـٔۡوِیهِ ﴿13﴾
a příbuznými, již chrání ho,
وَمَن فِی ٱلۡأَرۡضِ جَمِیعࣰا ثُمَّ یُنجِیهِ ﴿14﴾
a obyvateli země všechněmi, kdyby pak spasilo jej to.
كَلَّاۤۖ إِنَّهَا لَظَىٰ ﴿15﴾
Však nikoliv! Neb výheň,
نَزَّاعَةࣰ لِّلشَّوَىٰ ﴿16﴾
chopivši (je) za lebku,
تَدۡعُوا۟ مَنۡ أَدۡبَرَ وَتَوَلَّىٰ ﴿17﴾
zvát bude ty, kdož zády obrátili se a odcházeli,
وَجَمَعَ فَأَوۡعَىٰۤ ﴿18﴾
a (statky) hromadili a schraňovali.
۞ إِنَّ ٱلۡإِنسَـٰنَ خُلِقَ هَلُوعًا ﴿19﴾
Zajisť člověk stvořen byl prchlým:
إِذَا مَسَّهُ ٱلشَّرُّ جَزُوعࣰا ﴿20﴾
když zlo dotkne se jej, jest rozčilen;
وَإِذَا مَسَّهُ ٱلۡخَیۡرُ مَنُوعًا ﴿21﴾
a když dobro se jej dotkne, zpupným jest:
إِلَّا ٱلۡمُصَلِّینَ ﴿22﴾
vyjma těch, kdož modlí se;
ٱلَّذِینَ هُمۡ عَلَىٰ صَلَاتِهِمۡ دَاۤىِٕمُونَ ﴿23﴾
kdož v modlitbě své stálí jsou;
وَٱلَّذِینَ فِیۤ أَمۡوَ ٰلِهِمۡ حَقࣱّ مَّعۡلُومࣱ ﴿24﴾
a v nichž jmění vždy jest podíl určený
لِّلسَّاۤىِٕلِ وَٱلۡمَحۡرُومِ ﴿25﴾
pro prosícího a pro odvrženého;
وَٱلَّذِینَ یُصَدِّقُونَ بِیَوۡمِ ٱلدِّینِ ﴿26﴾
a kdož věří v den poslední;
وَٱلَّذِینَ هُم مِّنۡ عَذَابِ رَبِّهِم مُّشۡفِقُونَ ﴿27﴾
a kdož před trestem Pána svého bázní chvějí se;
إِنَّ عَذَابَ رَبِّهِمۡ غَیۡرُ مَأۡمُونࣲ ﴿28﴾
-neb není, kdo před trestem Pána jejich byl by bezpečen —
وَٱلَّذِینَ هُمۡ لِفُرُوجِهِمۡ حَـٰفِظُونَ ﴿29﴾
a kdož pohlavní údy své ostříhají,
إِلَّا عَلَىٰۤ أَزۡوَ ٰجِهِمۡ أَوۡ مَا مَلَكَتۡ أَیۡمَـٰنُهُمۡ فَإِنَّهُمۡ غَیۡرُ مَلُومِینَ ﴿30﴾
vyjma s manželkami svými a otrokyněmi: (pak) zajisté viny nemají:
فَمَنِ ٱبۡتَغَىٰ وَرَاۤءَ ذَ ٰلِكَ فَأُو۟لَـٰۤىِٕكَ هُمُ ٱلۡعَادُونَ ﴿31﴾
a kdo žádost svou nese dále toho, ti přestupníky jsou; —
وَٱلَّذِینَ هُمۡ لِأَمَـٰنَـٰتِهِمۡ وَعَهۡدِهِمۡ رَ ٰعُونَ ﴿32﴾
a kdož věci svěřené jim, jakož i závazky své věrně zachovávají;
وَٱلَّذِینَ هُم بِشَهَـٰدَ ٰتِهِمۡ قَاۤىِٕمُونَ ﴿33﴾
a kdož při svědectví svém pevně stojí;
وَٱلَّذِینَ هُمۡ عَلَىٰ صَلَاتِهِمۡ یُحَافِظُونَ ﴿34﴾
a kdož (dobu) modliteb svých pevně ostříhají:
أُو۟لَـٰۤىِٕكَ فِی جَنَّـٰتࣲ مُّكۡرَمُونَ ﴿35﴾
tito v zahradách (ráje) budou poctěni.
فَمَالِ ٱلَّذِینَ كَفَرُوا۟ قِبَلَكَ مُهۡطِعِینَ ﴿36﴾
Co stalo se tedy oněm, kdož neuvěřili, že horempádem běží před tebou,
عَنِ ٱلۡیَمِینِ وَعَنِ ٱلشِّمَالِ عِزِینَ ﴿37﴾
z prava i z leva shluknuti?
أَیَطۡمَعُ كُلُّ ٱمۡرِئࣲ مِّنۡهُمۡ أَن یُدۡخَلَ جَنَّةَ نَعِیمࣲ ﴿38﴾
Snad přeje si jedenkaždý z nich, aby uveden byl do zahrad rozkoše?
كَلَّاۤۖ إِنَّا خَلَقۡنَـٰهُم مِّمَّا یَعۡلَمُونَ ﴿39﴾
Nikoliv. My stvořili jsme je, z čeho dobře vědí.
فَلَاۤ أُقۡسِمُ بِرَبِّ ٱلۡمَشَـٰرِقِ وَٱلۡمَغَـٰرِبِ إِنَّا لَقَـٰدِرُونَ ﴿40﴾
Není třeba mi přisáhnout při Pánu východů a západů, že máme moc,
عَلَىٰۤ أَن نُّبَدِّلَ خَیۡرࣰا مِّنۡهُمۡ وَمَا نَحۡنُ بِمَسۡبُوقِینَ ﴿41﴾
abychom zaměnili je lepšími jich: v tom předejíti se nedáme.
فَذَرۡهُمۡ یَخُوضُوا۟ وَیَلۡعَبُوا۟ حَتَّىٰ یُلَـٰقُوا۟ یَوۡمَهُمُ ٱلَّذِی یُوعَدُونَ ﴿42﴾
Pročež nech je, ať baví se, a hrají si, až potkají den svůj, jenž jest jim slibován:
یَوۡمَ یَخۡرُجُونَ مِنَ ٱلۡأَجۡدَاثِ سِرَاعࣰا كَأَنَّهُمۡ إِلَىٰ نُصُبࣲ یُوفِضُونَ ﴿43﴾
den, kdy vyběhnou z hrobů svých ve spěchu, jako by pod prapory se hrnuli;
خَـٰشِعَةً أَبۡصَـٰرُهُمۡ تَرۡهَقُهُمۡ ذِلَّةࣱۚ ذَ ٰلِكَ ٱلۡیَوۡمُ ٱلَّذِی كَانُوا۟ یُوعَدُونَ ﴿44﴾
se zrakem sklopeným, hanou pokryti. Toto jest den, jenž byl jim slibován!